Na rovinu: jsem citlivý na spoustu věcí a jedna z nich jsou nezavřené dveře. Jakékoli. Kdekoli. Bůh nám dal dveře, abychom je zavírali, speciálně v zimě. Viděl bych to něco jako „Zde jsouť dvéře tvé a ty budiž zavřené, abys je otevírati mohl jen když hosta v domě svém vítati budeš“ nebo tak něco starozákonného. Protože jsme však národ bezvěrců, s tím ctěním dveří to není bůhví jaká sláva. Přitom ale my Češi nejsme zlí. Naopak, jsme hodní, dobromyslní, rozdali bychom se, nejlíp radou, těch máme vždy po ruce dost, zkrátka my bychom to v pohodě zavřeli, když na to přijde. Jenom jsme také jaksi až moc přizpůsobiví. V praxi se to projevuje tak, že rádi následujeme a dodržujeme. Následujeme ochotně a pilně každý příklad, vzor, vyhlášku, nařízení, zvyk, úzus, dohodu, normu, předpis, názor … é, no vždyť říkám, přizpůsobiví. Ukaž Čechovi kus papíru s kulatým razítkem a začne strašlivě držkovat. Jenže až dodržkuje, tak se sebere, a udělá do puntíku vše, co je tam napsáno, a pokud to s...
Deníkový blog ke kafi – osladí vám život