Andělé a opruzi

S blížící se zimou, náledím a sněhem přibývá kvalifikačních kol na olympijskou disciplínu „skluz na zadek s dvojitým Salchowem“. To si pak ve zlomku sekundy připomínáte lokaci kostrče a skrz rotující hvězdičky mžouráte na ceduli s výmluvou typu „Chodník se v zimě neudržuje“. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Vděčný tématem českých online diskusí je po „ohrožení tradičních hodnot“ (ve skutečnosti jen výsuv z komfortní zóny) vztah mezi chodci, cyklisty a řidiči. Všichni mají své pruhy a své pravdy, velké jako jejich ega a vehikly, že ano? Místo, kde se všechny tři tábory střetnou, jsou křižovatky s přechody a přejezdy. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Měl jsem tu konvičku na čaj moc rád. Kyusu se jim říká. Malý, elegantní kousek keramiky, důkaz japonského umění udělat i běžné věci perfektními. Dárek od dcery k narozeninám, ze kterého jsem vypil už hektolitr zeleného čaje sencha. Zkrátka jsem měl dost důvodů přát si, aby konvička vydržela. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Stalo se to letos v zimě, na cestě vlakem z Brna na sever Moravy. Mladý muž tehdy málem dostal, jak se říká, „po papuli“. V podstatě jen proto, že měl nasazená sluchátka. Avšak skutečně jen proto? Kořeny tohoto příběhu sahají až do druhé poloviny minulého století. Prvního července 1979 představila japonská firma SONY úžasné zařízení s názvem TSP-L2, které ovšem celý svět zná spíše jako Walkman... Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Jak by býval řekl Švejk, kdyby tu byl s námi: „Dřív, když byl někdo blb, tak to o něm věděla jenom rodina. Nejčko, když je tu internet, ví to polovina monarchie.“ A měl by pravdu. Invaze novodobých kazatelů hloupostí je zdá se nezadržitelná. Proč to? Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Důvod, proč jsem si ráno rozřízl držtičku málem od ucha k uchu, byl prostý. Při holení jsem chtěl dostat do zrcadla jak svůj obličej, tak novou podložku pod vypínač na zdi za mnou. Podotýkám úžasnou, vlastnoručně vyrobenou podložku. Odjakživa se totiž až nezdravě rád kochám. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Přihodilo se to chvíli poté, co se začal rodit nový den. „Klep!“ varovně a hlasitě ťuklo cosi-kdesi v mém spícím bytě, zahaleném v černočerné tmě. V další vteřině jsem už seděl na posteli, dokonale probuzený a se všemi chlupy v pozoru. Být takto probuzen věru není příjemné. Popravdě, kdyby se ten tajemný zvuk ozval ještě jednou, asi bych si musel vyměnit pyžámko. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Přiznejme si to, nám mužům je občas přisuzována role inteligentního otvíráku zavařovacích sklenic, plechovek, lahví a vůbec všeho, co šlo předtím uzavřít. Role je to velmi důležitá, jsou zde však jistá ale. Ve skutečnosti to samozřejmě děláme rádi. Tedy že otevíráme sklenice. Je to jeden ze symbolů našeho mužství. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Ano, ta známá karetní hra. Protože když člověk začne dělat něco usilovně, poznání se nakonec dostaví. Pro trochu moudra si pak jeden může osedět zadek do placata v zenovém posedu, anebo si může ošoupat prsty na tabletu hraním Solitaire. Co víme o Solitaire? Původ této karetní hry s českým názvem „Pasiáns“ sahá někam do konce 18. století ve Skandinávii. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Smrad. Nikoli „zápach“, či snad „nelibá vůně“, ale smrad je to, co se mi jako první vybaví při vzpomínce na školní kuchyni. Vzápětí se dostaví obraz dlouhé fronty, vedoucí tmavým suterénem do umakartové školní jídelníčky. Nejhlouběji v paměti mám pak uložené přísné učitelky, které pečlivě kontrolovaly, jestli jsme ty socialistické dobroty všechny snědli. Inu, často nesnědli. Proč jsem si na to vzpomněl? Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.