Andělé a opruzi

Je léto, doba zmrzlin. Jako Husákovo dítě jsem miloval tu pistáciovou. Barvou i méně známou chutí totiž vybočovala z toho ubohého průměru všech vodnatých vanilkových a čokoládových, neboli těch tradičních, jak nás o tom nedávno přesvědčoval jistý průhonických zmrzlinář, jinak též na vedlejšák předseda vlády. Ba ne, pistáciová byla jiná – krásně zelená a měla alespoň nějakou chuť, šmrc. Škoda jen, že to ani trochu nebyla pravá pistáciová zmrzlina. Byl to jak se říká fejk, neboli šalba, klam či padělek. Ono není divu, v těch dobách minulých měli ve cukrárnách a ve stáncích povětšinou jen dva druhy točené zmrzliny, protože více kohoutků to nemělo, navíc kopečkovou dělal málokdo a obecně bylo pramálo kvalitních surovin na jejich výrobu. Takže vám obvykle nabídli něco jako rozkydle vodnatou vanilkovou a vyvanulou čokoládovou nebo nebo radioaktivně zelenou pistáciovou a překyselou citrónovou. Ta byla mimochodem obzvláště hnusná, ještě teď se mi při vzpomínce na ní, i po těch desítkách let, k...