Andělé a opruzi

Přihodilo se to chvíli poté, co se začal rodit nový den. „Klep!“ varovně a hlasitě ťuklo cosi-kdesi v mém spícím bytě, zahaleném v černočerné tmě. V další vteřině jsem už seděl na posteli, dokonale probuzený a se všemi chlupy v pozoru. Být takto probuzen věru není příjemné. Popravdě, kdyby se ten tajemný zvuk ozval ještě jednou, asi bych si musel vyměnit pyžámko. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Přiznejme si to, nám mužům je občas přisuzována role inteligentního otvíráku zavařovacích sklenic, plechovek, lahví a vůbec všeho, co šlo předtím uzavřít. Role je to velmi důležitá, jsou zde však jistá ale. Ve skutečnosti to samozřejmě děláme rádi. Tedy že otevíráme sklenice. Je to jeden ze symbolů našeho mužství. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Ano, ta známá karetní hra. Protože když člověk začne dělat něco usilovně, poznání se nakonec dostaví. Pro trochu moudra si pak jeden může osedět zadek do placata v zenovém posedu, anebo si může ošoupat prsty na tabletu hraním Solitaire. Co víme o Solitaire? Původ této karetní hry s českým názvem „Pasiáns“ sahá někam do konce 18. století ve Skandinávii. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Smrad. Nikoli „zápach“, či snad „nelibá vůně“, ale smrad je to, co se mi jako první vybaví při vzpomínce na školní kuchyni. Vzápětí se dostaví obraz dlouhé fronty, vedoucí tmavým suterénem do umakartové školní jídelníčky. Nejhlouběji v paměti mám pak uložené přísné učitelky, které pečlivě kontrolovaly, jestli jsme ty socialistické dobroty všechny snědli. Inu, často nesnědli. Proč jsem si na to vzpomněl? Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.