Andělé a opruzi

Skuhrání po starých zlatých časech začíná nabírat formu solidní online epidemie. Sbory fňukalů se pravidelně rozněžňují nad fotkami obalů podřadných čokolád z osmdesátek, zoufale uniformních sektorových kuchyní ze sedmdesátek či skenu jídelníčku ze smradlavého nádražního pajzlu z šedesátek. Ano, začali jsme vzpomínat a lačnit po všem, čemu jsme se ještě v devadesátkách smáli. Tedy všichni ne, ale lidí, toužících po minulosti, za poslední dvě dekády významně přibylo a neubývá. [1] Není pro jednoho lehké pochopit, proč falešnými vzpomínkami lžou sobě i druhým, ale pokusím se o to. Jedna věc je někdy si čas od času hezky zavzpomínat. Například na své dětství či mládí. Probrat staré fotky, vysvědčení, krabici se suvenýry z prázdnin, maturitní stužku, fotky dětí, když byly ještě malinké a kdo ví co ještě všechno pěkného. Pozitivní vzpomínky mívají obvykle pozitivní efekty. Celé to povzdychávání by mohlo být celkem fajn, pokud ale nedosáhne chorobného stadia. Například tehdy, když si necháte...

Kdyby se konalo mistrovství světa v prokrastinaci, dostal bych se do reprezentace. Velmi rád totiž soustředěně pozoruji, jak druzí pilně pracují. Pohodlně usazen vydržím celou věčnost zírat na videa, ve kterých někdo například restauruje starý kráječ na chleba, staví úžasný srub v lese, nebo tvoří dioráma z bitvy o Normandii, s úplně malinkým nácíčkem, lezoucím z poklopu napůl rozmašírovaného Tigera. Popřípadě někdo někomu poseče trávník před barákem. Naprosto zdarma. Sečení gratis je teď mimochodem v onlajnu hodně in. Chlápci s přezdívkami jako Spencer-SB-Moving nebo Tim-The-Lawnmover-Man, podnikají nájezdy na nebohé majitele džunglí, bujících před jejich domky. Klepou jim na dveře a nabízí patřičné zvelebení, jen tak. Vyjevení domácí často překvapeně souhlasí. Neznámý dobrodinec pak řádí kolem jejich domečků a jako o život seče, prořezává, stříhá, hrabe, vyfoukává a někdy dokonce, přisámbůh, barví sluníčkem vyšisovaný trávník speciální barvou na zeleno. Proč to? Svou snahu si pánové ...