Andělé a opruzi

Naposledy jsem je pohladil a v duchu jim ještě jednou poděkoval za všechno to dobré, co mi v životě daly, a odpustil jim to méně hezké, co mi pro změnu vyvedly. Pak přišel rychlý konec, plechová opona a má stará klávesnice a myš se vydaly na poslední cestu do křemíkového nebe, skrze kontejner na elektro odpad. Proběhl tak další z mých rituálů, tentokrát děkovné loučení. Tenhle obyčej dodržuji už docela dlouho a z dobrých důvodů na něj nedám dopustit. Ona ta klávesnice i s její parťačkou myší mě posledních pár týdnů pěkně zlobily. Nedlouho po záruční době, což je jistě jen shoda náhod, začaly jančit. Klávesnice občas vynechala písmenko a někdy si zase brala čas na rozmyšlenou. Její družka pak začala některé kliky dvojit až trojit. Takže čas od času, nečekaně a zákeřně, něco sama přiklikla navíc. A tak se mi třeba stalo, že mi kurýr z Rohlíku přivezl v nákupu místo jednoho zákusku hned tři, v dalším e-shopu jsem hodil do košíku hned dva stejné vánoční dárky a dokumenty jsem místo náhledu...

Není větší televizní falše, než během festivalu vánočních reklam. Ve společnosti, kde se štěstí měří také výškou závěje dárků pod stromkem, je to skvělá šance pro obchodníky ulevit nám od nějaké té korunky. A tak do nás buší reklamami zprava-zleva, od rána do večera, a skončí to až těsně před Štědrým dnem. Tedy vlastně neskončí, protože pak se začnou všichni předhánět v tom, jak povinšovat hodně štěstí a zdraví „jen tak“, samozřejmě bude-li vidět logo a nejlíp i webovka. Některé reklamy jsou milé a neškodné, jako třeba kančí žuby, od výrobce nejmenované limonády. Přiznávám, taky se mi líbí. Nad „starými dobrými časy“ se tady nostalgicky povzdychávalo odjakživa, ať už to pro jednoho znamená devadesátky, nebo třeba šedesátky. Jiné reklamy jsou zajímavě mimo, protože přesvědčovat někoho, kdo má na balkoně v krabicích od banánů rok co rok čtvrt metráku vlastního cukroví, že bez Toffifee-zalezu-ti-do-zubů-hehehee nebude vánoční pohoda, je marný boj. Tady se doma usilovně peklo, peče a péct ...

Rozmohl se nám tu takový nešvar. Virální pamflet, nabádající k tomu, abychom zdravotníky během pandemie příliš nelitovali a nepřikrmovali. Přece si tu práci dobrovolně vybrali, jsou za ni královsky placeni na přesčasech a navíc, navíc mají jídlo za pakatel! Ježkovy ledvinky, tak to jídlo za pakatel mě málem rozplakalo závistí. Podle autora je pak vedle zdravotníků například takový řidič kamionu vlastně ještě větší chudák, protože dělá až patnáct hodin denně, šest dní v týdnu, a stravuje se, cituji, „na prochcaných parkovištích“. Asi moc nepřekvapí, že autor příspěvku, který se dočkal nečekaně velkého sdílení na Facebooku, je kamioňák. Pravda, každý jsme si kdysi dobrovolně vybrali, co budeme chtít dělat. Teď nás to s jistou dávkou štěstí slušně živí a možná i baví. Ti šťastnější z nás pak mají i pocit, že jejich práce dává smysl. Horší varianta je, že jiné zase práce nebaví, živí všelijak, smysl v ní nevidí žádný a ten plný nočník frustrací pak nepravidelně vylévají na svůj Facebook. T...