Přeskočit na hlavní obsah

Veselé, trapné a hnusné vánoční reklamy

Není větší televizní falše, než během festivalu vánočních reklam. Ve společnosti, kde se štěstí měří také výškou závěje dárků pod stromkem, je to skvělá šance pro obchodníky ulevit nám od nějaké té korunky. A tak do nás buší reklamami zprava-zleva, od rána do večera, a skončí to až těsně před Štědrým dnem. Tedy vlastně neskončí, protože pak se začnou všichni předhánět v tom, jak povinšovat hodně štěstí a zdraví „jen tak“, samozřejmě bude-li vidět logo a nejlíp i webovka.


Některé reklamy jsou milé a neškodné, jako třeba kančí žuby, od výrobce nejmenované limonády. Přiznávám, taky se mi líbí. Nad „starými dobrými časy“ se tady nostalgicky povzdychávalo odjakživa, ať už to pro jednoho znamená devadesátky, nebo třeba šedesátky. Jiné reklamy jsou zajímavě mimo, protože přesvědčovat někoho, kdo má na balkoně v krabicích od banánů rok co rok čtvrt metráku vlastního cukroví, že bez Toffifee-zalezu-ti-do-zubů-hehehee nebude vánoční pohoda, je marný boj. Tady se doma usilovně peklo, peče a péct bude. 

O něco horší jsou pak trapárny, kdy vám nějaký zelený mužík nečekaně zařve do ouška, že Vánoce  jedině s dvourychlostním tyčovým mixérem. Vše pak korunují dojáky, které si z Vánoc dělají chmelem nasáklou onuci. Mám na mysli pseudopříběhy vánočních návratů synů a dcer zpět do lůna rodiny, která je vyhlíží u svátečních tabulí s lahváčem, rozcapeným rovnou uprostřed. Tahle pivovarská červená knihovna je spíše k pláči, kdyby tedy nad nimi někteří diváci doopravdy a upřímně neslzeli, a reflexivně u nich nešmátrali po otvíráku. Ono se tady poctivě chlastalo, chlastá a chlastat bude, i o svátcích.
 
Nakonec je tu kategorie reklam řekněme podivných. Jako třeba ta od známé značky, která půjčuje peníze. Pravda, už to není lidé-lidem, jak to bývávalo, ale banka-lidem, protože si tak jedna Banka posichrovala trh i mimobankovních půjček. Možná jste tu její reklamu už viděli, možná ne. Hraje v ní mladý pár, mimochodem velmi dobře. Na Štědrý večer On dává Jí vlastnoručně a příšerně nadrásaný portrét dotyčné, nad kterým se pak Ona nefalšovaně dusí blahem, ha-ha-ha. To celé je korunováno hláškou, že „Vánoce se dají zvládnout i bez drahých dárků, hlavně buďme s těmi, které máme rádi“. Tak určitě, ono spousta lidí letos původně plánovala trávit Vánoce s někým, koho vysloveně nenávidí, ale naštěstí jim to Banka rozmluvila.

Rozumějme tomu správně: tato Banka vynaložila miliony, aby lidem sdělila, že na Vánoce zavřela krám a půjčovat si na dárky je hloupost. To je naprosto normální, takové vánoční prozření se totiž v kapitalismu děje neustále. Výrobci aut do nás už od léta hustí, jak důležité a zdravé je chodit o Vánocích pěšky za těmi, které máme rádi, a omezují prodeje. Supermarkety pro změnu varují před přežíráním, z regálů stahují během adventu majonézu, a doporučují místo toho nechat si naklíčit za oknem obilí a mlsat ho pod stromečkem s těmi, které máme rádi. Také vám to celé dává najednou smysl, že jo?

Na stránkách Banky se její „vánoční nepůjčovací kampaň“ objevuje několik posledních let. Tvrdí, že dělají lidem službu, když se je snaží od půjčování si peněz odradit. Píše se tam zhruba tohle: „Hele, my na Vánoce nepůjčujeme, no ale kdybyste snad potřebovali vypomoci někdy jindy, ha-ha-ha, tak tady máme takovou šikovnou apku, jen se trochu do prstu říznete a tady nám to podškrábnete. Úroky nízké, obsluha vzorná, otevřeno máme celičký den, od rána do večera, o víkendech i o svátcích. I o svátcích. Ještě jednou: i o svátcích.“  

Tahle vysmátá reklama zcela bezohledně kope do těch nejslabších. Ano, většina lidí si na Vánoce půjčovat nebude. Buďto nepotřebuje, nebo nechce. Tato většina se oné reklamě srdečně zasměje a hotovo. Jasně, že nejsme zoufalci, co si dávají pod stromeček obrázky, viď mámo? Zbývajících dvacet procent lidí, což je číslo z průzkumů Banky, si však už někdy na Vánoce půjčilo nebo půjčí nebo jsou rádi, že o takové možnosti ví.

Jsou to lidé často v nelehké, tíživé situaci a bohužel pak i s výčitkami, že svým blízkým nemohou zajistit „pravé“ Vánoce, a jsou to jejich děti s chmurnou předtuchou, že k nim Ježíšek netrefí ani letos, nebo leda tak s novými, ovšem už ne značkovými zimními botami. Těm všem už tak příběh o tom, jak chudák On nakreslil chuděře Jí pod stromeček obrázek, a všechno to vlastně dobře dopadlo, ha-ha-ha, až tak vtipný připadat nemusí. Spíš v tom bude kapka hořkosti. I dvě, i tři kapky, celý pohár hořkosti. Ale naštěstí, naštěstí je tu přece jedna tuze hodná Banka, která to s lidmi myslí dobře. Sice je jaksi odtržená od reality, zato ale půjčuje prachy.

Pro tyhle lidi žádný happy end, jakési vánoční kouzlo, není. A proto vy, jestli se máte jenom trochu dobře, tak prosím pootevřete svá srdce i peněženky, a pošlete svou pomoc do dětských domovů, domovů důchodců i sociálních zařízení a charit, kde nejlépe víc, komu a jak pomoci. Udělejte to kdykoli, nejen o Vánocích, protože na rozdíl od Banky máte šanci udělat svět skutečně o trochu lepším. A samozřejmě snažte se být s těmi, které máte rádi.


Dnešní opruzi: jeden pobožný hradní trubač, který se zlil jako mužik, a teď se kaje v přímém přenosu.
Dnešní andělé: dnes mám dva. Veselý, zvonivý hlásek mé drahé andělky, a pak anděla strážného všech ajtíků, který mi instalaci domácího serveru zkrátil z jednoho dne na jednu hodinu. 

Přečtěte si další zápisky

Commedia kafkaesque (našim byrokratům)

Stojím u přepážky a vysvětluji poštovní úřednici, že jí nechci ukázat občanku. Z principu. Na druhé straně papírku, který mi pošťák hodil do schránky, když jsem byl celý den doma, ale on mě i přesto nezastihl, je totiž takové přikázání. A v něm stojí, že u obyčejných zásilek stačí jen tento papírek a sláva, dostanu za něj svůj balíček. Pošťačka na to, že zadní stranu toho formuláře nikdy nečetla. Pokouším si představit si řidiče autobusu, který nikdy nečetl jízdní řád nebo soudkyni, která v životě neviděla trestní zákoník.  Snažím se poznámku o informační neposkvrněnosti dotyčné nějak přejít a opakuji, že já tu zadní stranu četl, a proto jsem-li osoba starší patnácti let a prokážu-li se Výzvou (přesně tak, s velkým vé to tam píšou, podobně jako třeba Desatero), tak u obyčejných zásilek není nic dalšího potřeba. Jsou to jejich pravidla, ne moje. Panna Maria Poštovská se ovšem dál pídí po plastikovém obdélníčku s mým jménem s podobnou vervou, s jakou se alkoholik snaží po ránu najít ...

Tichý dialog s vodovodní baterií

Z baterie v koupelně vyrazil úplně malinký vodotrysk. Zoufal jsem si, protože to bylo už potřetí. Holt výměna těsnění instalatérem amatérem. Stát se to před několika málo lety, měl bych chuť „opravit“ tu baterii spíše pořádným kladivem než hasákem. Naštěstí se pár věcí malinko změnilo, a tak jsem jen rezignovaně počítal, kolik sad těsnění mi ještě zůstalo. V tom najednou: „Crrr!“ Domovní zvonek. Za dveřmi stály dvě. Byly mladé, hezky oblečené, přiměřeně usměvavé a jediné co chtěly, bylo nabídnout mi asistenci na nejsprávnější cestě k Bohu. Nebo cestě k nejlepšímu Bohu, případně k jedinému pravému, už nevím přesně. Nebo alespoň letáček, kdybych si prý vzal. Hezky jsem poděkoval, nepřijal ani dobrou radu, ani náborovou tiskovinu, a raději jsem se zatnutými zuby vypařil zpět k fontáně. Jinak by měl Jehova své dvě svědkyně toho odpoledne poněkud uplakané. Dotáhl jsem závit a znovu vyzkoušel hlavní uzávěr vody. Miniaturní fontána opět vyzkoušela mé nervy, a měla se náramně čile k světu. Dal...