Přeskočit na hlavní obsah

Veselé, trapné a hnusné vánoční reklamy

Není větší televizní falše, než během festivalu vánočních reklam. Ve společnosti, kde se štěstí měří také výškou závěje dárků pod stromkem, je to skvělá šance pro obchodníky ulevit nám od nějaké té korunky. A tak do nás buší reklamami zprava-zleva, od rána do večera, a skončí to až těsně před Štědrým dnem. Tedy vlastně neskončí, protože pak se začnou všichni předhánět v tom, jak povinšovat hodně štěstí a zdraví „jen tak“, samozřejmě bude-li vidět logo a nejlíp i webovka.


Některé reklamy jsou milé a neškodné, jako třeba kančí žuby, od výrobce nejmenované limonády. Přiznávám, taky se mi líbí. Nad „starými dobrými časy“ se tady nostalgicky povzdychávalo odjakživa, ať už to pro jednoho znamená devadesátky, nebo třeba šedesátky. Jiné reklamy jsou zajímavě mimo, protože přesvědčovat někoho, kdo má na balkoně v krabicích od banánů rok co rok čtvrt metráku vlastního cukroví, že bez Toffifee-zalezu-ti-do-zubů-hehehee nebude vánoční pohoda, je marný boj. Tady se doma usilovně peklo, peče a péct bude. 

O něco horší jsou pak trapárny, kdy vám nějaký zelený mužík nečekaně zařve do ouška, že Vánoce  jedině s dvourychlostním tyčovým mixérem. Vše pak korunují dojáky, které si z Vánoc dělají chmelem nasáklou onuci. Mám na mysli pseudopříběhy vánočních návratů synů a dcer zpět do lůna rodiny, která je vyhlíží u svátečních tabulí s lahváčem, rozcapeným rovnou uprostřed. Tahle pivovarská červená knihovna je spíše k pláči, kdyby tedy nad nimi někteří diváci doopravdy a upřímně neslzeli, a reflexivně u nich nešmátrali po otvíráku. Ono se tady poctivě chlastalo, chlastá a chlastat bude, i o svátcích.
 
Nakonec je tu kategorie reklam řekněme podivných. Jako třeba ta od známé značky, která půjčuje peníze. Pravda, už to není lidé-lidem, jak to bývávalo, ale banka-lidem, protože si tak jedna Banka posichrovala trh i mimobankovních půjček. Možná jste tu její reklamu už viděli, možná ne. Hraje v ní mladý pár, mimochodem velmi dobře. Na Štědrý večer On dává Jí vlastnoručně a příšerně nadrásaný portrét dotyčné, nad kterým se pak Ona nefalšovaně dusí blahem, ha-ha-ha. To celé je korunováno hláškou, že „Vánoce se dají zvládnout i bez drahých dárků, hlavně buďme s těmi, které máme rádi“. Tak určitě, ono spousta lidí letos původně plánovala trávit Vánoce s někým, koho vysloveně nenávidí, ale naštěstí jim to Banka rozmluvila.

Rozumějme tomu správně: tato Banka vynaložila miliony, aby lidem sdělila, že na Vánoce zavřela krám a půjčovat si na dárky je hloupost. To je naprosto normální, takové vánoční prozření se totiž v kapitalismu děje neustále. Výrobci aut do nás už od léta hustí, jak důležité a zdravé je chodit o Vánocích pěšky za těmi, které máme rádi, a omezují prodeje. Supermarkety pro změnu varují před přežíráním, z regálů stahují během adventu majonézu, a doporučují místo toho nechat si naklíčit za oknem obilí a mlsat ho pod stromečkem s těmi, které máme rádi. Také vám to celé dává najednou smysl, že jo?

Na stránkách Banky se její „vánoční nepůjčovací kampaň“ objevuje několik posledních let. Tvrdí, že dělají lidem službu, když se je snaží od půjčování si peněz odradit. Píše se tam zhruba tohle: „Hele, my na Vánoce nepůjčujeme, no ale kdybyste snad potřebovali vypomoci někdy jindy, ha-ha-ha, tak tady máme takovou šikovnou apku, jen se trochu do prstu říznete a tady nám to podškrábnete. Úroky nízké, obsluha vzorná, otevřeno máme celičký den, od rána do večera, o víkendech i o svátcích. I o svátcích. Ještě jednou: i o svátcích.“  

Tahle vysmátá reklama zcela bezohledně kope do těch nejslabších. Ano, většina lidí si na Vánoce půjčovat nebude. Buďto nepotřebuje, nebo nechce. Tato většina se oné reklamě srdečně zasměje a hotovo. Jasně, že nejsme zoufalci, co si dávají pod stromeček obrázky, viď mámo? Zbývajících dvacet procent lidí, což je číslo z průzkumů Banky, si však už někdy na Vánoce půjčilo nebo půjčí nebo jsou rádi, že o takové možnosti ví.

Jsou to lidé často v nelehké, tíživé situaci a bohužel pak i s výčitkami, že svým blízkým nemohou zajistit „pravé“ Vánoce, a jsou to jejich děti s chmurnou předtuchou, že k nim Ježíšek netrefí ani letos, nebo leda tak s novými, ovšem už ne značkovými zimními botami. Těm všem už tak příběh o tom, jak chudák On nakreslil chuděře Jí pod stromeček obrázek, a všechno to vlastně dobře dopadlo, ha-ha-ha, až tak vtipný připadat nemusí. Spíš v tom bude kapka hořkosti. I dvě, i tři kapky, celý pohár hořkosti. Ale naštěstí, naštěstí je tu přece jedna tuze hodná Banka, která to s lidmi myslí dobře. Sice je jaksi odtržená od reality, zato ale půjčuje prachy.

Pro tyhle lidi žádný happy end, jakési vánoční kouzlo, není. A proto vy, jestli se máte jenom trochu dobře, tak prosím pootevřete svá srdce i peněženky, a pošlete svou pomoc do dětských domovů, domovů důchodců i sociálních zařízení a charit, kde nejlépe víc, komu a jak pomoci. Udělejte to kdykoli, nejen o Vánocích, protože na rozdíl od Banky máte šanci udělat svět skutečně o trochu lepším. A samozřejmě snažte se být s těmi, které máte rádi.


Dnešní opruzi: jeden pobožný hradní trubač, který se zlil jako mužik, a teď se kaje v přímém přenosu.
Dnešní andělé: dnes mám dva. Veselý, zvonivý hlásek mé drahé andělky, a pak anděla strážného všech ajtíků, který mi instalaci domácího serveru zkrátil z jednoho dne na jednu hodinu. 

Přečtěte si další zápisky

Novoroční předsevzetí: not great, not terrible

Je druhého ledna brzy ráno. Od výbuchu poslední silvestrovské petardy uplynulo necelých třicet hodin a podle průzkumů už pět tisíc Čechů stihlo porušit svá novoroční předsevzetí. Každou hodinu jich přibude dalších dvě stě, kteří si už zapálili „jen jednu“ cigaretku, dají pivko navíc, vynechají další lekci angličtiny, protože v práci byl dnes šílený frmol, jak jinak, těch deset večerních kliků přesunou na ráno a vůbec neudělají cokoli z toho co chtěli, protože, důvod se vždy nějaký najde. Takhle to bude pokračovat a narůstat dále a dále, dokud někdy mezi lednem a únorem počet nešťastníků, kteří sami sobě dobrovolně něco slíbili, ale absolutně to nesplnili, nevystoupá na čtvrt milionu. Dobrá zpráva je, že oproti nim bude stát bezmála dalšího čtvrt milionu šťastlivců, kteří se na konci ledna budou těšit z toho, že zatím dodrželi vše, co si předsevzali. A někde mezi těmito dvěma póly budou čtyři miliony těch, kteří svá předsevzetí, jak se říká, prozatím „nějak pytlíkují“. Sám js...

Tečka na konci věty působí nedůvěryhodně!

Bývala to jedna z mála jistot, kterou měl psaný text, a kterou zvládal i ten největší češtinářský tukan: na začátku věty píšeme velké písmeno a na jejím konci tečku. Jak prosté, jak snadné. Ovšem napsat tečku na konci věty je dnes, jak jsem se s překvapením dozvěděl, poněkud ošemetné. Jistá skupina lidí ji totiž považuje za nezdvořilou. Asi jako doposud vykřičník! Ten je však nově pro změnu výrazem až pozitivních emocí. Nevěříte? Pár dní nazpět jsem si potřeboval ověřit, za kterými typy vět se tečka psát nemusí. A co se nestalo? Místo jednoduchého pravidla se na mě sesypala snůška varování: „Tečka na konci věty dnes působí nedůvěryhodně.“ Po chvilce pátrání se vyjasnilo. Odkazy směřovaly víceméně k jednomu zdroji, studii Birminghamské univerzity, ve které výzkumníci zjistili, že u kratších a zejména pak jednoslovných odpovědí příslušníci generací Y+Z citlivě vnímají, zda zahrnují tečku.  Protože tečka se nepíše, ze vzhledu v online komunikaci je přeci jasné, že věta končí. Tečka je...