Přihodilo se to chvíli poté, co se začal rodit nový den. „Klep!“ varovně a hlasitě ťuklo cosi-kdesi v mém spícím bytě, zahaleném v černočerné tmě. V další vteřině jsem už seděl na posteli, dokonale probuzený a se všemi chlupy v pozoru. Být takto probuzen věru není příjemné. Popravdě, kdyby se ten tajemný zvuk ozval ještě jednou, asi bych si musel vyměnit pyžámko.
