Smrad. Nikoli „zápach“, či snad „nelibá vůně“, ale smrad je to, co se mi jako první vybaví při vzpomínce na školní kuchyni. Vzápětí se dostaví obraz dlouhé fronty, vedoucí tmavým suterénem do umakartové školní jídelníčky. Nejhlouběji v paměti mám pak uložené přísné učitelky, které pečlivě kontrolovaly, jestli jsme ty socialistické dobroty všechny snědli. Inu, často nesnědli. Proč jsem si na to vzpomněl?
