S blížící se zimou, náledím a sněhem přibývá kvalifikačních kol na olympijskou disciplínu „skluz na zadek s dvojitým Salchowem“. To si pak ve zlomku sekundy připomínáte lokaci kostrče a skrz rotující hvězdičky mžouráte na ceduli s výmluvou typu „Chodník se v zimě neudržuje“.
Chci-li někoho blíže poznat, zeptám se ho, jaký byl nejšťastnější den v jeho životě. Dozvím se ledasco, skoro pokaždé je to ale v souvislosti s jeho věkem, pohlavím nebo rodinným stavem. Tázaných bylo hodně a zatím nikdo neodpověděl správně. Tedy existuje-li vůbec správná odpověď. Anebo ještě jinak: existuje-li vůbec správná otázka. Jestli se takhle ptát není hloupost. Nebo hřích. Říkáte si, o čem teď plácám? Že v životě není žádný šťastný den? Ani jeden? Co já vím o tom, co to je například devět měsíců nosit dítě a pak porodit? Co vím o takovém pocitu štěstí? Popravdě, vůbec nic. I když občas vypadám jako březí hroch, mateřskou zkušenost nemám. Ovšem, narození dítěte patří mezi nejšťastnější dny každého rodiče. Naposledy mě o tom přesvědčovala reklama nějaké pojišťovny, takže to zcela jistě musí být pravda. Ti by neriskovali nějakou věc, která by se lidem nelíbila. Reklamy musí hezky drnkat na city a říkat věci, co jsou „jasná pravda“ a co se zkrátka líbí. Máme tu tedy naroze...
