Přeskočit na hlavní obsah

Tečka na konci věty působí nedůvěryhodně!

Bývala to jedna z mála jistot, kterou měl psaný text, a kterou zvládal i ten největší češtinářský tukan: na začátku věty píšeme velké písmeno a na jejím konci tečku. Jak prosté, jak snadné. Ovšem napsat tečku na konci věty je dnes, jak jsem se s překvapením dozvěděl, poněkud ošemetné. Jistá skupina lidí ji totiž považuje za nezdvořilou. Asi jako doposud vykřičník! Ten je však nově pro změnu výrazem až pozitivních emocí. Nevěříte?



Pár dní nazpět jsem si potřeboval ověřit, za kterými typy vět se tečka psát nemusí. A co se nestalo? Místo jednoduchého pravidla se na mě sesypala snůška varování: „Tečka na konci věty dnes působí nedůvěryhodně.“ Po chvilce pátrání se vyjasnilo. Odkazy směřovaly víceméně k jednomu zdroji, studii Birminghamské univerzity, ve které výzkumníci zjistili, že u kratších a zejména pak jednoslovných odpovědí příslušníci generací Y+Z citlivě vnímají, zda zahrnují tečku. 

Protože tečka se nepíše, ze vzhledu v online komunikaci je přeci jasné, že věta končí. Tečka je zde tedy něco definitivního, neupřímného, utínajícího konverzaci s citem soudního exekutora. Má to podobnou grácii, jako když vám diskusní trol předhodí ono slůvko „tečka“, „basta fidli“ či „finito“ nebo jiný podobný vynález na samotném konci jeho „argumentace“. Nyní se do této pochybné společnosti zařadila i sama nebohá tečka. Vedle toho ale vykřičník naopak „vyjadřuje emoce“ a je „pozitivní“ (kadí přitom Bílý tesák na to, že vykřičník je od „vykřičet“, což sice emoce vyjadřuje, ale ne vždy nutně příjemné). 

Uvedené prý platí především v elektronické komunikaci. V té „klasické“ tečka na konci věty prý (zatím) ještě nevadí. Dáme si příklad velmi nevhodně a zcela necitlivě použité tečky v chatu, ano?

- máš mě rád?
- moc.
- có? ty někoho máš??
- jakosorry!
- no proto!!!

Fascinuje mě, jak několik set let budovaný aparát interpunkce dokáže být smeten během několika let. Jak vzniká svět nový, ve kterém někomu ublížíte tím nejmenším možným znakem, malým mušincem na displeji. Dnes se tomu směji, ale už zítra to budu muset respektovat. Při mávání standarty se uplaťnjuje zákon sylnějšího, vše je f pohybu , čerejší jistoty se do rána rospadnou ,jěto sjednodušeno takabi čovjek nemusel hodinu přemíšled jagsetopýše (bacha druhá vjeta) to je skrátka život (bacha toto už je fakt konec jako hlavně nedávat tečku)

Dal jsem si kávu a jen tak pro jistotu prošel Messenger s mými dětmi. Ach můj bože, skutečně tam ty tečky chyběly! Absenci teček u pánů ještě tak nějak chápu, ale že i ta prvorozená, mladá to dáma širokého rozhledu a klasického vzdělání, svému otci neposlala ani jednu tečku na konci posledních vět, mě nutí k zamyšlení. I ty, Brute? A moment, zrovna mi pípla online odpověď na inzerát na Facebooku. Píše paní, že chce koupit to zlaté prasátko. Jsa poučen pozorně hledám v její odpovědi tečky. Ha, nejsou! Honem pozor, ať je nepíšu také. Jsem přeci důvěryhodný, milý prodejce!


Dnešní opruzi: ten dobrák co vymyslel, že topit se začne až od šesti od rána.  
Dnešní andělé: krásná procházka s krásným člověkem, co tak ještě všechno od života chtít?

Přečtěte si další zápisky

Chodník se v zimě nemyje, nečeše, ani se neholí

S blížící se zimou, náledím a sněhem přibývá kvalifikačních kol na olympijskou disciplínu „skluz na zadek s dvojitým Salchowem“. To si pak ve zlomku sekundy připomínáte lokaci kostrče a skrz rotující hvězdičky mžouráte na ceduli s výmluvou typu „Chodník se v zimě neudržuje“. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.

Smradobomby v rychlíkovém kupé

Z palubního rozhlasu na spoji nejmenovaného železničního dopravce se ozvalo nejprve zakašlání a pak rozhodné ujištění, že cestující si stále ještě nemohou sundat respirátory a kdo tak učiní, bude vyloučen z přepravy a to třeba i s pomocí policie. Představoval jsem si, jak po zuby ozbrojení pochopové odvádí nebezpečného provinilce za lokomotivu a pak následuje tlumený výstřel a tupé žuchnutí těla do příkopu. Abychom si rozuměli: jsem spíše pro ochranu než volnost, ať už s tím souhlasíte nebo ne, a nošení respirátorů a roušek mi proto spíše nevadí. Vadí mi bezohlednost, hloupost a sobeckost. Seděli jsme v tom kupé tři. Já, jedna sympatická dáma naproti a u okna mladá slečna, taková ta malá šedivá myška, co si jí sotva všimnete. Všichni jsme byli patřičně orespirátorováni, jak jinak. Reproduktor dochrchlal své temné hrozby a my pokývali hlavou, jako že je to sice malinko přehnané, ale nakonec to chápeme, respektujeme a vlastně dobře tak. Alespoň jsem tak usuzoval z absence vypoulených očí...