Sdílíte kraviny a cvrkáte si u toho do textilu

Milí facebookoví a emailoví sdíleči libovolného věku a pohlaví, mám na vás prosbu: nekažte sobě i nám život tím, že budete šířit kraviny o tom, jak bylo dřív lépe, ale teď to jde od desíti k pěti, a že se celý svět zbláznil. Nebylo líp, nikdy ne tak jako v posledních letech, dokonce  i přes kotrmelce typu Covid. Proto jsem si vzal na paškál jeden z vylhaných emailů na téma „jde to do kopru“, a rozebral ho hezky větu po větě. Ukázalo se, že co na počátku vypadalo jako vtipný popis reality, je ve skutečnosti hloupá lež.

Kilo rohlíků stojí 59 korun, kilo mražené kachny jen 39

❌ Nepravda: rohlík váží 40 g, tedy 25 kusů do kila, reálně je 1,90 Kč za kus, tedy 47,50 Kč za kilo. Cena byla nastřelena o čtvrtinu výše. Vedle toho mražená kachna dokonce i v akci nestojí (20.6.2021) méně než 75 Kč, tedy naopak její cena byla pro účely tohoto „srovnání“ sražena na téměř polovinu. To se nám to srovnává, když nám lidi věří, ale neprověřují… [Rohlík] [Kachna] 

Brambory jsou dražší jak banány

❌ Nepravda. Aktuální cena brambor je dnes (20.6.2021) cca 15-20 Kč za kilo, vedle toho banány jsou cca 19-25 Kč za kilo. Samozřejmě existují výjimky, různé druhy a různé sezóny, ale kdybych si šel dnes koupit kilo brambor a kilo banánů, brambory budou levnější. Navíc by bylo dobré si konečně uvědomit, že banány nejsou nějaká „vzácnost“, a v řadě zemí mají roli základní potraviny, neboli brambor. [Bambory] [Banány]

Z údajně zdravého rybího masa vyteče polovina vody

😛 Manipulace. Maso ryb není „údajně zdravé", ono třeba vedle vepřové kýty prostě zdravější je. A samozřejmě že rybí maso obsahuje vodu, uvádí se něco mezi 50 až 80 %. I člověk je tvořen z 55 až 60 % z vody, i ta vepřová kýta. Navíc do mražených ryb se nějaká voda napustit skutečně musí, aby ryby i v chladu nevysychaly, a nebyly z nich zkroucené mumie, říká se tomu glazování. Není zároveň pochyb i o tom, že někteří výrobci glazují až moc, protože ta představa, že nám prodají vodu za cenu ryby, je pro ně příliš lákavá. 

Ať si glazují, pokud to lidé budou kupovat, ale musí na obal napsat jasně, kolik je čistá váha ryby bez vody. A pokud poměr vody přesáhne už jen 5 %, musí to být nejenom uvedeno ve složení výrobku, ale přímo v jeho názvu. Pokud pak prodejce nenapíše, kolik vody do ryby napumpoval, má docela problém. Pokud si ale něco koupím, a nepřečtu si co to vlastně je, mám problém já. Mimochodem zrovna tuhle neděli jsem měl mořskou štiku a i když jsem ji hodně moc sušil v ubrouscích, vymačkal jsem z ní ne víc než 10 % vody. Polovinu vody bych z ní nedostal ani odšťavňovačem.

Na druhé straně je potřeba si i říci, že označování potravin je často chaotické a písmena tuze malá. A něco mi říká, že v označování bude ještě o něco hůř, například v připravovaném potravinovém semaforu („nutriscore“) neprošel jako zdravý losos nebo olivový olej, zatímco zelenou dostaly hranolky a cola. Není divu, když s tímto semaforem přišly jako první sami jejich výrobci. [Rybí maso]  [Voda přidaná do ryb] [Nutriscore]

Masné výrobky neobsahují maso

😛 Manipulace. Podobně jako u ryb a vlastně u každého potravinářského výrobku musí být na jeho obalu uvedeno složení. Včetně masného výrobku. Žijeme v zemi, kdy nikdo nemůže jen tak splácat váleček z mouky, sóji a pepře, a označit to za masný výrobek. Ovšem může zkusit  prodat vám to jako „selskou pochoutku“, „čertíčka“ (více pepře) nebo třeba „protektorátní retro špekáček“ (více pilin). Každý má pak možnost si vybrat, zda si koupí například párek s 70, 80 nebo 95% podílem masa, nebo párky vyrobené z drůbežího separátu. [Uvádění podílu masa] 

Ano, já bych také rád snídal krevety, obědval humra a večer se docpával kaviárem. Tak buďto na to mám, nebo nemám, to už je zase jiná písnička. Ale nebudu po Facebooku vypisovat, že náhražka kaviáru za 100 korun z mořských řas a černého uhlí nechutná stejně jako kaviár z jesetera za 1000 korun, a že je to jaksi nefér a nespravedlivé. Není.

V akčním letáku Kauflandu je 38 inzerátů na půjčení peněz

❌ Nepravda. V aktuálním akčním červnovém letáku společnosti Kaufland nejsou inzeráty na půjčování peněz. Přesněji nejsou vůbec tam žádné inzeráty. Jen 48 stran nabídky potravin a spotřebního zboží. Například štýrské párky s 88% obsahem masa v ceně 49 Kč za 300 g. Ano, není to kilo za dvacetikorunu, ale je to z masa a je ho tam sakra hodně. Za socialismu mimochodem existovala norma na párky, která stanovovala, že v párku nesmí být více než 62 % vody  a 33 % procent tuku. Ano, na masový párek pak stačilo soudruhům i 5 % masa, soudruzi.  [Leták Kaufland, od 16.6.2021]

Jogurt obsahuje 45 % mléka

😛 Manipulace. Podobně jako u masných výrobků je možné si zvolit, jak kvalitní či nekvalitní jogurt si chceme koupit. Nabídka je ohromná, jedná se o stovky položek. Stále platí, že každý jogurt musí obsahovat popis složení. Je jen na nás, zda chcete ten se škrobem a sádrou nebo plnotučný řeckého typu, který jde krájet. Argumenty typu „Je to jen pro bohaté a co rodiny s dětmi“ moc neobstojí, například v případě řeckého jogurtu z Lidlu, který lze považovat za velmi nadstandardní oproti průměru, a přitom jeho cena v přepočtu na 100 g se blíží cca 5 Kč za kelímek. Levnější než rohlíky!  [Jogurt Pilos složení]

Vepřová žebra jsou dražší jak vepřová kýta

✅ Pravda. V tržních podmínkách je celkem běžné, že čeho prodáte méně, stojí více, například marinovaná vepřová žebra. Ovšem ruku na srdce: kolik jste za loňský rok snědli vepřových žeber a kolik vepřové kýty a proč by vlastně to první mělo být levnější než to druhé? Z jakého důvodu? Mimochodem co máte pořád dokola s tou vepřovou kýtou? Co takhle třeba pstruh, krůta, králík, jelen? Moc zdravé? Moc drahé? Dnes byly krůtí nudličky v akci levnější, než nejlevnější vepřová kýta v akci. [Žebra] [Kýta]

I během řeči s kamarádem telefonujeme

😛 Manipulace. Tvrzení navozuje dojem, že všichni během řeči s kamarádem telefonujeme. Ano, je pravda, že nástup mobilů pozměnil naše chování a styl komunikace. Pokud může mít mobil skutečně každý, telefonují (či spíše komunikuje, dnes není moderní psát nebo posílat sms nebo e-maily) všichni. Ano, hodně lidí telefon nedá z ruky, a skutečně to občas není moc pěkné. Neškodilo by ho občas prostě vypnout nebo odložit a nejen smartphone, i o tom jsem nedávno psal. Ovšem zdaleka to nedělají „všichni“, stačí se rozhlédnout kolem sebe.

Zato se všichni všem dovolají, protože pokud vím, v Česku je mnohem více aktivních SIM karet než obyvatel. Pamatujete, jak na vesnici nebyla ani telefonní budka, jen jeden telefon v hospodě na jednom konci a na druhém telefon ve „veřejné telefonní stanici a ohlašovně požárů“, což nebylo nic než povinnost nechat kohokoli zavolat, od vás z obýváku, výměnou za právo mít telefon? Vzpomínáte, že? No, tak to se to docela blbě telefonovalo s kamarádem i během řeči, že?  [SIM karty v ČR] [Veřejná tel. stanice]

  

Čím víc věcí máme, tím víc po dalších toužíme

😛 Manipulace. Nemusí se jednat o „nešvar současné doby“. Existují teorie, které předpokládají, že takové chování je přirozené a dané evolucí. V dávných dobách musel člověk ulovit více, než bych schopen aktuálně zkonzumovat (nemohl si zkrátka jen tak každý den zajít do supermarketu pro mraženou kachnu nebo kilo rohlíků, ale musel ulovit mamuta a pak ho dva měsíce žvýkat). Zatímco životní podmínky se následně změnily, chování ukryté hluboko v našich mozcích zůstává. Ano, není to vlastnost příliš pěkná, ale je tady s námi už po desítky tisíc let, ne posledních třicet let. Jen že je snad v posledních době více vidět, protože v obchodech konečně něco je. Když tam nic nebylo, lidé nebyli „lepší“. Jen neměli tolik příležitostí být „horší“. Tak si alespoň navzájem i to málo záviděli a udávali jeden druhého. [Lidský mozek je naprogramován chtít víc]

Chcete-li to nějak změnit, není lepší doba než právě teď. Poslední hladomor v Čechách byl před 250 lety. Prostě nežerte tolik. Běžte na procházku do lesa. Pěšky. Své nadupané SUV nechte doma. A zapište se na přednášku o buddhismu nebo minimalismu nebo bezodpadovém stylu života. Mimochodem nic z toho není špatný nápad. 

Náš mobil má tolik funkcí, že se jimi chlubíme přátelům, ale pro život jsou nevyužitelné

❌ Nepravda. Chytré mobily mají v současnosti díky možnosti nainstalovat nebo odinstalovat aplikace přesně tolik funkcí, kolik potřebujeme, a není problém udělat z chytrého mobilu „hloupý“. Stojí rovněž za zmínku, že např. pro iPhone mezi  nejpopulárnějšími kategoriemi aplikací najdeme ty maximálně pro život využitelné: vzdělání, byznys, cestování, stravování, fitness, meditace, spánek, měření životních funkcí. Ano, a vedle toho je možné stáhnout si milion hloupostí. Ovšem nelze souhlasit s tím, že „funkce chytrých mobilů jsou pro život nevyužitelné“. [Most popular App Store categories] 

U starší generace je možné vidět frustraci a a bojkot chytrých mobilů – chybí zde uvědomění, že se již několik let nejedná o „telefony“, ale „počítače s telefonem“. Také je to nikdo nenaučil. Oni by třeba i rádi, ale má to malá písmena a moc divných funkcí. Což je výzva pro výrobce a programátory. Co proto skutečně chybí, a je reálný problém, je podpora digitální gramotnosti a digitalizace obecně. To je pro změnu výzva pro Babiše a jeho partu. A jeho reakce? „Ano, my chceme ten cyber.“ Cyber nebo motýle, hlavně volte mňa, všetko bude. Říká manažer, který neumí pracovat s PC, všechno řeší přes SMS a vláčí sebou papírový kalendář.

Švestky dovážíme z Argentiny

😛 Manipulace. V českých obchodech nebo ona internetu lze samozřejmě nalézt švestky i z Česka (jenomže většina z nich zcela logicky končí ve slivovici, ví každý, alespoň tady na Moravě). Také ze Slovenska (tam zase frčí borovička, ta se mimochodem dělá z jalovce, takže jim logicky zbývá víc švestek než nám), Bulharska, USA nebo Chile a dalších zemí. Ano, je otázkou, zda je skutečně nutné přesouvat v rámci globální ekonomiky i takové položky, jako jsou základní potraviny, a zda místo toho nepodpořit místní výrobce, ale je dobré si zároveň uvědomit, že žádný stát dnes v podstatě není schopen dosáhnout totální soběstačnosti ve všem (kromě slivovice, samozřejmě) a vždy bude něco, co je potřeba jinému prodat (kromě slivovice, samozřejmě) a naopak od něj zase něco koupit. Na druhé straně nic proti švestkám z Bulharska nebo Argentiny. Ole! [České švestky] 

Na polích je víc slunečních kolektorů jak pšenice 

❌ Nepravda. Plocha instalovaných solárních kolektorů v ČR se odhaduje v řádech max. tisíců  hektarů, ovšem obhospodařovaná zemědělská plocha se počítá na miliony hektarů. Zjednodušeně řečeno máme tisíckrát více plochy s pšenicí, než soláry. Tady je mimochodem dobře vidět, jak fungují fake news: mezi několik polonepravd a manipulací vložíte naprosto absurdní lež, jako že třeba „máme více solárů než pšenice“, a ono se to tam mezitím „nějak ztratí.“ No, tak neztratilo. A raději prosím „solární“, „sluneční“ jsou tak brýle, hodiny nebo clony do auta. [Solární elektr. plocha] [Zemědělská půda plocha]

Státní svátek je důvodem se opít, ale proč je ten den svátkem, to 90 % lidí neví

❓ Nelze ověřit. Statistickým faktem je, že spotřeba alkoholu v ČR v posledních letech píše stagnuje. A co vy, přiznejte se, kolikrát jste se už „zmastili na plech“ třeba na počest Jana Husa nebo Dne vítězství nad nacismem? Pravda, to druhé možná nebyl až tak dobrý příklad, protože jeden takový tady skutečně byl, a zpil se na počet toho vítězství na ruské ambasádě tak, že druhý den pak málem pozvracel korunovační klenoty. A jestli snad máte na mysli opíjení se o velikonocích během pomlázky, tak tam je dobré si připomenout, že s těmito svátky pracovali soudruzi nanejvýš kreativně: největší křesťanský svátek (ano, větší než Vánoce) přemontovali na pofiderní svátek barvení vajec a následné pondělní chlastačky.

Jako důvod se opít však posloužil velmi dobře v dobách minulých například i Mezinárodní den žen, který býval zakončen kolektivní pitkou mužů, s následnými pokusy dopravit ženám kytici karafiátů v různém stádiu poškození zásilky i přepravce. Kolik z tehdejších soudruhů bylo tehdy schopno vymektat, že vlastně slaví výročí stávky newyorských švadlen z roku 1908 nevím, ale tipnu si, že 90 % ze slavičů to nevědělo nebo bylo ve stavu, kdy ani nebyli schopni artikulovat.

Aktuálně je svátků třináct, z toho tři vánoční, dva velikonoční a do toho nějaký ten sv. Václav, Jan Hus, Cyril a Metoděj, první máj, konec druhé světové války nebo 17. listopad. Učivo základní školy, a to doslova. Ale přitom podle autora 90 % našinců to neví. V tom případě jsme národ imbecilů. [Státní svátky] [Alkohol ČR] [MDŽ a muži]

Jihneme při pohledu na opuštěné psy, ale opuštění lidé nás nezajímají 

😛 Manipulace. Samozřejmě, že nás opuštění lidé zajímají, vždyť soucit s bližním a vzájemná pomoc je jedna z věcí, které tvoří člověka člověkem. Faktem ovšem také je, že naše myšlení bývá poznamenáno určitými vzorci a předsudky. Existují studie, které tvrdí, že jeden z takových předsudků je ten, že zvířátko je nevinné a za svůj život a osud proto nemůže, zatímco člověk povětšinou ano, beztak jen bohapustě chlastal o svátcích, tudíž je „spravedlivé“ pomoci spíše „nevinnému“. Rozhodně je potřeba pomáhat potřebným a opuštěným a řada z nás tak i aktivně činí, bez předsudků a se správnými prioritami. Respekt si pak zaslouží ti, kteří jsou schopni z takových „litovacích“ šablon vystoupit a něco aktivně (rozuměj o dost více, než odkliknout like) dělat. Jako třeba Ježíškova vnoučata a další a další.  [Soucit se zvířaty a lidmi] 

Slovo "děkuji" nahradilo slovo "co za to"

❌ Nepravda. Tvrzení má patrně jaksi naznačovat, že morálka a mravy upadají a nastoupila nadvláda dolaru a za všechno se musí tvrdě platit. Ano, je fakt, že v řadě případů dnes už nestačí říct jen „děkuji“, třeba u zubaře, resp. stačí to jen na tu nejlevnější plombu. Ale to stačilo i v minulosti, tam na výběr moc nebylo, tedy pokud jste nebyli soudruhy, co seděli na židli o něco výš. Mimochodem „co za to“ jsou tři slova, ne jedno. Maličkost, ale přeci jen vypovídající o intelektuální zdatnosti autora původního příspěvku, protože schopnost napočítat do tří se zde jaksi nedostavila. 

Ano, s nástupem tržního hospodářství a možnosti splnit si „podnikatelský sen“ (který si mnozí představovali jako prodej předražených nekvalitních služeb nebo okrádání důchodců za bílého dne s pomocí spotřebitelských smluv) se naše chování do jisté míry změnilo a je skutečně o něco „tvrdší“, zrovna jako je tvrdé zjištění, že nic není zadarmo, protože vždycky to musí někdo zaplatit a Ježíšek to holt není. A těch zjištění bude přibývat čím dál tím víc, až začneme zalepovat tu příšernou díru v rozpočtu, co tu nechali Babiš a Schillerová. Přesto všechno naše životní úroveň a kvalita života, včetně doby dožití, jsou evidentně vyšší, než v dobách, kdy na zaplacení stačilo „děkuji“.

 
Vrátím se k výskytu samotného slova „děkuji“. Existuje zde Ústav českého národní korpusu, který obhospodařuje velmi zajímavou stejnojmennou databázi, a v ní shromažďuje všechna česká slova a také frekvenci jejich používání v tištěné i hovorové formě. A co že říká o slově „děkuji“? Ono slovíčko v běžné mluvě nemizí a neupadá, naopak, v posledním čtvrtstoletí ho spíše přibývá. Ženy přitom děkují dvakrát více než muži, vysokoškoláci dvakrát více než absolventi základních škol a nejvíce se pak děkuje v Praze (há!) a nejméně v Ostravě, tam třikrát méně, pyčo. Není zač. [Slovo "děkuji" v Korpusu]

Máslová buchta má záruku 12 měsíců

❓ Nešlo ověřit. Nepodařilo se mi v letácích řetězců v sekci potraviny najít nic jako „máslová buchta“, vyskytuje se to pouze v receptech. Nepodařilo se mi najít ani žádné pečivo s trvanlivostí (trvanlivost mimochodem není záruka, ta je u potravin nejvýše osm dní), ale jeden rok, nejdále jsem se dostal s křehkými kukuřičnými plátky, sušenkami a italskou vánočkou panettone a to v řádu měsíců. Rok nikde. Ale když ono to tak dobře vypadá napsané, že? To je skoro tak pěkné, jako ta pohádka o kilu slepičinců...

Kilo sušeného slepičího hovna je dražší než kilo kuřecích stehen

❌ Nepravda. Slepičí hnůj lze koupit pod 20 Kč za kilo, kolik ho chcete? Zatímco kuřecí stehna, ale co stehna, zapomeňte na stehna, už jen kuřecí křídla v akci pod 40 Kč za kilo jen tak rychle nesežene. A jestli je seženete pod 20 korun, dost možná že budou chutnat jako ten slepičí trus. Další zbytečná, hloupá lež. [Slepičí hnůj pod 20 Kč]  [Kuřecí křídla akce 38 Kč]

Ve městě máme 6 pizzerií, ale knedlo-vepřo-zelo si nikde nedám

✅ Pravda, ale... Vepřo knedlo zelo z jídelních lístků v restauracích postupně vymizelo, podobně jako dušené ledvinky, játrová omáčka s knedlíkem, rajská omáčka s knedlíkem, dušené maso s lečem a rozvařeným bramborem, znojemská hovězí s rozvařenou rýží, vepřová plec po selsku a další padesát variací na téma kusu uvařeného prasete s rozvařeným čímkoli (zde jsem jednak zavzpomínal a také se inspiroval restauračním jídelníčkem z roku 1974). [Jídelní lístek "plecko-znojmo-plecko"]

 
Na otázku jestli je to dobře nebo špatně vám jinak odpoví dietolog, jinak michelinský kuchař a jinak člověk, který stále žije jednou nohou v socialismu. Na druhé straně je pravda, že kdyby hosté trvali na tom, že bude vepřo-knedlo-zelo, tak přísahám na svatého Rajko Dolečka, bude to v každé restauraci, na tohle je kapitalismus jako dělaný. Ale ono ne, lidé jako na potvoru chtějí věci jako argentinský steak, candáta, grilovaný kozí sýr, lososa, olivový salát, gyros, kebab, pizzu… A i přes to je stále řada restaurací, kde tento klasický český trojboj v nabídce mají. Tohle je prostě lež uvnitř další lži, že to nikde nemají. Mají, jen ne už v každé hospodě. [Vepřo na jídelním lístku]

Návštěva kulturní památky vyjde rodinu na dva tisíce

😛 Manipulace. Samotná návštěva zcela jistě ne, ceny vstupů do českých kulturních památek jsou únosné. Několik příkladů, čtyřčlenná rodina s dvěma dětmi. Karlštejn: 540 Kč. Pražský hrad (základ) 200 Kč + bezpečnostní prohlídka zdarma, díky Mildo. Český Krumlov: 560 Kč. Lednice: 560 Kč. Safari Hradec Králové: 720 Kč. Jinou věcí zůstává cena občerstvení, suvenýrů a doprovodných atrakcí a dopravy. Ano, je to drahé. Například dnes koupíte dětem z průměrné mzdy jen asi 1400 kopečků zmrzliny. Moment, v roce 1975 by mi mohli rodiče ze své výplaty koupit jen asi 1400 kopečků zmrzliny.

Aby to bylo fér, dnes ráno se mi doslova protočily panenky z nové ceny jízdného na vrchol Sněžky a zpět, pro onu modelovou rodinu by to stálo 860 až 1640 Kč, podle věku dětí. Tak za tyhle peníze vyvezete rodinku tam i zpět na vrchol dalšího známého šutru, beskydské Lysé hory, tentokrát ovšem rovnou taxíkem (pokud by měl povolení). Nebo vás za ty stejné peníze sveze RegioJet z Prahy až do Berlína. [Karlštejn] [Krumlov. Lednice a další]

Půlka rodičů nemá peníze, aby vlastní dítě poslali na lyžařský kurs

😛 Manipulace. Je bohužel pravdou, že část rodičů se nachází ve finanční situaci, kdy dětem lyžařský kurz zaplatit nemůže. Jeden z odhadů například hovoří o 20 % dětí na Klatovsku, dá se navíc předpokládat, že roli budou hrát i jednotlivé regiony, bohatší čí chudší, přičemž Klatovsko bych mezi ty bohatší nepočítal. Nalezena tedy byla pětina, ne polovina. Každopádně i tak je to dost a školy proto řeší, jak takovým dětem pomoci. Na druhou stranu ani zde se autor s nějakými čísly moc nenamáhal, prostě vycucal z palce polovinu (kdy by to zkoumal dál, že) a celé to okořenil srdcervoucím „vlastním dítětem“. Co to má prosím znamenat, to „vlastní“? On někdo posílá na lyžařský kurz i cizí děti? Ach, moment, někteří manželé dost možná ano, a ani o tom neví, ale to už je snad jiná kapitola.  [Děti nemají na lyžák]

Doma denně gruntujeme, ale odpadky venku hodíme mimo popelnici

😛 Manipulace. Lidské chování a získané hygienické návyky se nijak výrazně nemění v závislosti na tom, jestli se nacházíme doma nebo na ulici. Hory špinavého nádobí v dřezu, závěje prachu na podlaze, špinavá okna, ponožky pod gaučem nebo týden nošené tričko svědčí o tom, že jeho majitel se do koše netrefí ani doma, ani venku. A nejen do koše. Ano, řada z nás si všímá přibývajících odpadků u popelnic, ovšem to souvisí se zvýšenou spotřebou a tvorbou odpadků obecně, kdy svozové firmy přestávají stíhat. Například v době Vánoc. Nebo mimořádností typu covidová epidemie, kdy se online (i s obalem) kupovalo kde co, od ponožek po obědy. Moment, to bylo nějak teď nedávno, že? [Za pandemie přibylo odpadu]

Na naší televizi večer přepneme 25 programů, ale najdeme jenom vaření celebrit, reality show u nebo reklamy 

😛 Manipulace. V základní nabídce 25 programů různých poskytovatelů TV s trochou štěstí téměř vždy nalezneme volné kanály typu ČT2, ČT Art, Zoom a podobně, s dostatkem kvalitních dokumentů, seriálů a kulturních pořadů. Nebo Nova Cinema se všemi Terminátory a Pány prstenů, trochu jiný model než Major Zeman a Televarieté. Netrefil jsem se vám do vkusu? Není to ta pravá zábava? Stále je tu HBO, Netflix a překvapivě i Youtube. A když nebudu pokrytec, je tady jeden český server, na kterém najdete úplně vše…  [Základní nabídka Kuki, Vodafone Klasik]

 
Videoobsahu, i toho kvalitního, je spíše nadbytek, než nedostatek. Speciálně v době „quality TV“. Kdo ví, nediví se; kdo neví, vygoogluje si to, nebo přepošle řetězový email s tím, že „v televizi nic není“. Mimochodem když už, pak „vaření s celebritami“. „Vaření celebrit“ by byl poměrně drastický pořad, vhodný spíš pro lidojedy. Pekli jste před Vánocemi s babičkou, nebo babičku, zavzpomínejte.

 

Svým blízkým pošleme třicet stupidních e-meilů, ale ani jednou se nezeptáme, jak se mají

❓ Nelze ověřit. Například mí nejbližší zahajují online komunikaci v drtivé většině případů naprosto klasickým „Ahoj, jak se máš?“ (Pravda, když zahajuji konverzaci se svými dětmi já, tak hlavně nesmím volat nebo psát sms, to by je mohlo mást, ideální je tak messenger). Vy to máte doma jinak? Možná že ano a možná že je to individuální. Je faktem, že příbuzný, kterého nikdy nezajímalo, jak se vlastně máte, o vás pravděpodobně neprojeví zájem ani e-mailem. Ale lze souhlasit s tím, že takový příbuzný se může pokusit vylepšit si pocit své vlastní důležitosti tím, že vám bude přeposílat stupidní e-maily o tom, jak v televizi nic není, z ryb vyteče polovina vody a kilo rohlíků je dražší jako kilo vepřového. Mimochodem „e-mail“, „e-meil“ slyším prvně v životě. [Řetězové e-maily posílá pětina seniorů] 

Pod pojmem kultura se nám vybaví návštěva multikina

😛 Manipulace. Faktem je, že například divadlo navštíví ročně každý druhý Čech a počet divadel se ztrojnásobil. Podobně rostl počet koncertů, výstav nebo prodaných knih. Tvrdit v takovém prostředí, že kultura opadá a omezuje se jen na multikino, spadá do nekulturní kategorie uvažování typu „přání otcem myšlenky“. [Počty divadel rostou] 

Pořizujeme si na splátky nadupané SUV, i když jednou týdně jedeme do supermarketu a jednou měsíčně navštívit rodiče v domově důchodců

❓ Nelze ověřit. Tato věta se snaží kombinovat více „zlých“ věcí dohromady: konzum, zadluženost domácností a neúctu dětem k rodičům. Plus z toho tak trochu čouhá závist autora. Neumím posoudit, nemám data. Snad jen vzpomínku na to, jak už za socialismu jezdilo hodně děti ve svých naleštěných škodověnkách pumpovat své rodiče o penzi v domovech důchodců. Ale nad tím, jak je doba zlá a mravy upadají, lkal už Cicero s tím jeho o tempora, o mores. A co se změnilo? Vůbec nic, jsme stejní. Jen místo nejpopulárnější Škody 105 L za cca 20 tehdejší průměrných platů bychom si mohli za dvacet dnešních průměrných platů jet do důchoďáku odrbávat rodiče o penzi ve Škodě Kodiaq. [Cena aut v roce 1978]

Nejprodávanější knihy jsou kuchařky každého, kdo má do řiti díru, životopisy pseudohvězd, a horoskopy…

❌ Nepravda. Není možné soudit pohledem do výloh, které sestavují knihkupci, ale pohledem na prodejní čísla, která nakonec určí čtenáři a jejich peněženky. Mezi aktuálními bestsellery (z anglického „hodně prodávaný“, ne nutně „hodně dobrý“) v Česku jsem našel romány, dramata, cestopisy, zdravý životní styl a teprve pak i tři kuchařky, z nichž jedna byla od Pohlreicha, který má coby kuchař více než jen „dořitidíru“. Ano, najdete tam i šlichty typu retrokřížovka, erotický román a devadesátý devátý dotisk Kyiosakiho bohatého fotra, penzistům platný jak mrtvému zimník, ale na předních místech nejprodávanějších knih figurují i tituly jako „Šikmý kostel“, „Listopád“ nebo „Porodní sestra z Osvětimi“. Nabídka je široká a kdo chce ten si své najde. [Aktuální bestsellery Dobrovský]

Existuje 30 časopisů pro ženy, ale ani jeden pro normální ženy 

❌ Nepravda. Ve skutečnosti existuje kolem sto padesáti časopisů pro ženy. Samozřejmě v různé kvalitě. Nabídka reaguje na poptávku. Ovšem když před vás položím na stůl sto padesát jablek nejrůznějších odrůd, barev a chutí, alespoň jedno z nich vám stoprocentně zachutná a neříkejte mi, že „ani jedno“. Kraviny a povrchnosti jsou na trhu proto, že je chtějí čtenáři, ne vydavatelé. Ovšem vedle toho (navzdory tomu) existují časopisy pro „normální lidi“ (tušil autor tohoto pamfletu, že i žena je „normální člověk“ a nejen jakýsi pochybný slepenec kuchařky, služky a milenky?), protože také existují. Pravda někdy mám pocit, že „normální lidé“ jsou ve výrazné menšině, tedy i časopisy pro ně. A pak jsou tu Časopisy. Co třeba někdy zkusit National Geographic, Forbes, Respekt, 100+1, Přítomnost? Že jsou drahé? V knihovně jsou zdarma. [Seznam časopisů pro ženy]

Závěrem: nejčtenějším článkem na netu v rubrice KULTURA byl ten, jak si Hanychová žehlila kalhoty na těle napařovací žehličkou a opařila si frndu

✅ 100% pravda. Dokážu souhlasit s tím, že někdo žije ve vlastním universu, kde má net jakési rubriky, a v té s nadpisem „Kultura“ pak skutečně zvítězila Agátina frnda. Opařená. Mimochodem samozřejmě že to byly bulvární stránky a jejich rubriky typu „Koktejl“, „Celebrity“ či „Prominenti“, a například na Blesk.cz vůbec položku „Kultura“ nenajdete (což pak mezi čtenáři Blesku navozuje „logický“ dojem, že kultura už tady není, a vybaví se jim jen návštěva multikina), a také to byla její levá noha a ne ta pasáž mezi nohama, ale chápu, to by pak tohle dílko četlo a sdílelo méně lidí. [Blesk]

Tady původní příspěvek, prostý seznam nářků bez pointy, končí. Přiznám se, že jak ho pročítám zase a znovu, začínám k němu chovat velmi rozporuplné pocity. Na jedné straně vnímám jednoznačně hlouposti a lži, ať už chtěné nebo neúmyslné, házení čísly napravo-nalevo a k tomu nesourodé, falešné moralizování. Na druhé straně na mne z něj doléhají tóny zklamání, nespokojenosti, osamocení a dost možná i ekonomické tíže. Mohl by to být i neumělý výkřik nespokojenosti, která má jakýsi reálný základ, a který ledaskomu přijde hořce vtipný. Jenomže on je jakoby vtipný za cenu úmyslného přehánění a lží, a v tom je ten problém. Svět totiž není takový, jak ho vykresluje. Je to obraz falešný, plný hořkosti. 

Svět je totiž stále víceméně normální: kuřince jsou levnější než kuřata, lidé kolem nás čtou zajímavé knihy a časopisy, kultura se opět rozjíždí, v televizi dávají občas i dobré věci a zdaleka jsme nezapomněli říkat „děkuji“. A ano, vedle toho, že svět  umí být krásný, je občas také komplikovaný, nespravedlivý a krutý. Ale to byl také vždycky. Nejsou zkrátka žádné horší a lepší generace a časy, jsou prostě jen jiné. Hlavně však máme na výběr, zda budeme pomáhat šířit ulhaně žlučovitě smutnou náladu, nebo zda si zvolíme život bez takové zátěže. Co vyšleš, to se ti vrátí. Dovolím si proto parafrázovat známá slova Pavla Maurera: nečtěte, nesdílejte a neprožívejte blbosti. Děkuji.

Dnešní opruzi: tzv. „slunečné“ počasí. Jamile se rtuť začne lísat ke čtyřicítce, už to není takový festival.

Dnešní andělé: má drahá, ona je prostě anděl a já jí miluji. Miluji ji dokonce i v momentu, kdy jí řeknu, že ji miluji, a ona mi na margo toho dodá seznam věcí, kdy na sobě budu muset ještě „malinko zapracovat“.