Bylo to prvního října 2018, chvilku před obědem. "Buckingham Palace, please," nahlásil jsem taxikáři a rozvalil se na zadním sedadle. Nepošlapu přece za královnou pěšky. Taxikář mě vysadil na kruháči u Constitution Hill a Wellingtonova oblouku, protože dál už to nešlo, alespoň pro běžné smrtelníky ne. Zvlášť pak pro ty, kteří se předtím kochali v Britském muzeu a nekoukali po hodinkách. Bůh suď, jestli dnešní přehlídkovou parádu nějak stihnu.
Sotva jsem vylezl z taxi, vyšikanoval mě jeden veledůležitý policista, jak jsem si jen dovolil blokovat kružák, když tudy za chvilku poklape královská jízdní garda. Snažil jsem se sice ukázat žalovným prstíčkem na řidiče taxi, ale ten filuta už byl dávno fuč. Polda si pak ode mne nechal mým těžkým hanáckým přízvukem třikrát zopakovat slůvko „palace“, aby pak nad tím zvukem pokaždé neuvěřitelně zhnuseně zakroutil hlavou. Nakonec mi však tento nadutec přeci jen dovolil vyfotit si vojáčky na koníčcích z takové blízkosti, o jaké se davům před královským palácem ani nesnilo.
To bylo asi nejblíž, co jsem ke královně měl, a zároveň to bylo jediné setkání s ryzím, pardon my French, šuldou, v celém UK. Samozřejmě dostat tyhle dva tímto způsobem do jedné věty je mírně řečeno neomalenost. Na druhé straně tyto dva póly dobře ilustrují můj pocit, pravda založený na pouhých několika dech pobytu v jejich zemi, z Britů jako takových. Až na tuhle výjimku jsem měl totiž velmi dobrý dojem z "místních", a tím nemám na mysli jen dročkaře a prodavače. Myslím, že monarchie a královna nějakým zvláštním způsobem formovaly jejich chování, a to pak mělo téměř vždy tón jisté noblesy, nebo alespoň její špetky.
Možná si to příliš idealizuji, ale přišlo mi jakoby se ta důstojnost a kultivovanost Jejího Veličenstva skutečně rozlévala v podobě blahého vlivu z Buckinghamského paláce do přilehlých částí Londýna, aby nakonec doběhla, v podobě malých pramínečků, až do toho posledního městečka v nejzapadlejším koutu Spojeného království. Zdá se mi rovněž, že toto lze vysledovat i v jiných krajinách a z jejich hlav států, ovšem v případě třeba té naší musím bohužel konstatovat naneštěstí. U nás se totiž z Hradu rozlévá pravý opak, v podobě stoky uvozdřeného buranství. Královna bude Britům chybět. A nám také.
Dnešní opruzi: telefonní operátor, který mi ve dvě v noci odeslal SMS s potvrzením přijaté platby za jejich služby. Ano, bez této informace bych skutečně neusnul. Vlastně se mi pak nepodařilo znovu usnout ani s touto informací.
Dnešní andělé: někdy stačí zdánlivě málo. Třeba že vylezeš u postele, ve které s tebou neležely i noční můry, a pak ti někdo milý zavolá, a doopravdy se zajímá, jak se dnes máš.