Číšník s navoskovaným knírkem, který slušel (sorry brácho) naposled jeho pradědečkovi, přihodil další poleno do krbu (díky brácho) a odnesl prázdné sklenice. Rozhlédl jsem se po baru. V levém rohu lili dva borci pivko jako o život, taková ta poctivá, chlapská práce, zatímco v pravém rohu se naopak párek skorohipsterů ulejval nad kávičkou.
Nejzajímavější byly dvě kámošky, blondýna s brunetkou, hned u vedlejšího stolu. Blondýna byla o dost štíhlejší a prsatější než její kamarádka, a tak trochu femme fatale, jestli mi jako rozumíš. Tak dobře, jen trochu. Ale měla takový zajímavý, něžný čumáček. A z něj, z něj vycházel sexy hlas, takový trošku níž položený chrapláček. Cítil jsem v ten moment ledasco a všechno to bylo příjemné.
Začal jsem v duchu teoretizovat, jak by začal asi každý druhý chlap se špetkou sebevědomí. Ubral jsem si tuhle pár kil a let, tamhle přidal trochu toho charisma a vlasů a šel na věc. V duchu! Zase tolik toho sebevědomí jsem neměl. Zkrátka teoretizoval jsem si takhle, jestli bych dokázal bojovat o její zájem, o její srdce, o její lásku, o její štěstí…
(Mezitím u vedlejšího stolu ten sexy chrapláček říká naproti sedící kamarádce: „Hej, pičo, a byla jsem jako fakt v piči, oukej?“)
…é, o její lásku, o její štěstí, jak bych se pak vedle ní každé ráno probouzel, a s prvními ranními paprsky jí tichounce pošeptal do toho jejího sexy ouška: „Lásko, pičo, miluju tě jako prase, jako fakt, a tady máš něco k žrádlu – jebal jsem se s tím celý ráno, oukej?“
Mávl jsem na knírače a objednal si něco k pití. Ta potřeba vypláchnout si pusu a zapomenout. Už je to pár let, ovšem pachuť ještě někde přebývá. Jako fakt jako.
Dnešní opruzi: ten zneuznaný michelinský kuchař, který v dnešním „hovězím vývaru“ nechal plavat kousky kuřecího. Chlape, v kuchařském pekle mají jeden kotel nachystaný jen a jen pro tebe.
Dnešní andělé: nejvyšší státní zástupce. Vážně jsem byl docela zvědavý, do kterého chlívečku ho dnes šoupnu.
Nejzajímavější byly dvě kámošky, blondýna s brunetkou, hned u vedlejšího stolu. Blondýna byla o dost štíhlejší a prsatější než její kamarádka, a tak trochu femme fatale, jestli mi jako rozumíš. Tak dobře, jen trochu. Ale měla takový zajímavý, něžný čumáček. A z něj, z něj vycházel sexy hlas, takový trošku níž položený chrapláček. Cítil jsem v ten moment ledasco a všechno to bylo příjemné.
Začal jsem v duchu teoretizovat, jak by začal asi každý druhý chlap se špetkou sebevědomí. Ubral jsem si tuhle pár kil a let, tamhle přidal trochu toho charisma a vlasů a šel na věc. V duchu! Zase tolik toho sebevědomí jsem neměl. Zkrátka teoretizoval jsem si takhle, jestli bych dokázal bojovat o její zájem, o její srdce, o její lásku, o její štěstí…
(Mezitím u vedlejšího stolu ten sexy chrapláček říká naproti sedící kamarádce: „Hej, pičo, a byla jsem jako fakt v piči, oukej?“)
…é, o její lásku, o její štěstí, jak bych se pak vedle ní každé ráno probouzel, a s prvními ranními paprsky jí tichounce pošeptal do toho jejího sexy ouška: „Lásko, pičo, miluju tě jako prase, jako fakt, a tady máš něco k žrádlu – jebal jsem se s tím celý ráno, oukej?“
Mávl jsem na knírače a objednal si něco k pití. Ta potřeba vypláchnout si pusu a zapomenout. Už je to pár let, ovšem pachuť ještě někde přebývá. Jako fakt jako.
Dnešní opruzi: ten zneuznaný michelinský kuchař, který v dnešním „hovězím vývaru“ nechal plavat kousky kuřecího. Chlape, v kuchařském pekle mají jeden kotel nachystaný jen a jen pro tebe.
Dnešní andělé: nejvyšší státní zástupce. Vážně jsem byl docela zvědavý, do kterého chlívečku ho dnes šoupnu.