Přeskočit na hlavní obsah

O kulervoucích vánočních dojácích

Někdy mezi Černým pátkem a Štědrým večerem se odehrává jedna z největších každoročních bitev. Bitva o naše peněženky. Dobro, láska a štěstí jsou použity jako lis na prachy, který z nás vymáčkne pár korun navíc. Skoro se zdá, že stačí jen zaplatit. Ideálně onlajn, přinejhorším kartou. Zkrátka mávnete kouzelnou kreditkou a abraka-dabra, vánoční štěstí je tu! To jste nevěděli? Nevadí. Hlavně zaplaťte.


Mezi zbraně nejtěžšího kalibru všech kupčíků s Vánoci pak patří Dojemná Vánoční Reklama s Příběhem. Ideálně s „kulervoucím příběhem“, jak se kdysi nechala slyšet kolegyně – dáma, která své emoce jaktěživ nevyjádřila expresivněji, než s užitím slovíček „jejda“ nebo „jujky“. Holt i Popelky mají své dny. Dodnes nevím, co přesně si pod tím orgánobraním představit, ale má to značně, značně emotivní náboj. Zpět k Příběhu.

Obsazení typického Vánočního Dojáku je klasické. Vrazíte do něj jednu rodinu, pochopitelně „tradiční“, jen žádné experimenty, tohle je přeci vánoční Reklama, tedy i kdyby byl otec tak trochu děvkař a domácí násilník, a matka tak trochu alkoholička, budou to zkrátka bílí, hetero křesťané, tedy Máma, Táta a Děti. Ideálně dvě. Dvě Holčičky, neviňátka. Doplníme Seniorem, ideálně Dědou, ať je rodinka takřka komplet. Na druhé straně nepřeslazujeme, přeci jen ať je tam na pozadí jakési dramatično, tedy Dědou Osamoceným Vdovcem. A nakonec pak přijde Brand nebo rovnou Produkt; probůh hlavně nezapomenout na Produkt. To by bylo jako kokosové kuličky bez rumu a bez kokosu. Čím více Produktu letos prodáte, tím šťastnější Vánoce, to dá přeci rozum.

Vybavena tímto receptem, vrhla světoznámá firma Apple na svět svůj letošní Kulervoucí Vánoční Doják s Produktem. Máma-dcera, táta-zeť, dvě holčičky-vnučky, děda-vdovec a tablet iPad v roli Produktu. V hlavní roli, pochopitelně, vždyť nejde o nic menšího než o prachy. O moc a moc a moc peněz.

Kamera, klapka, akce! Tabletem táta i máma na střídačku utěšili dvě zpovykané holčičky v autě na letiště, v letadle i u Osamělého Dědy, za kterým se jich všech pět přihrnulo o Vánocích. Tablet, takový třetí rodič v domácnosti, ha-ha. A děda? Byl smutný, moc smutný. Chyběla mu Babička, která letošní Vánoce oslaví v nebíčku. Moc se mu po ní stýskalo a tak si podle scénáře několikrát vzorně upláknul a těžce povzdychnul, což vnučky přesně podle scénáře také moc rozesmutnilo. Naštěstí však měly geniální nápad. A iPad k tomu, samozřejmě. Ještě že ho měly. Dál příběh neprozradím, podívejte se sami a podle potřeby si můžete také upláknout dojetím či znechucením.

Zákon úspěšného kšeftu je jasný. Koupit můžeš, prodat musíš. Že si k tomu v roli prodejce vezmeš za rukojmí i Vánoce, je sice nepěkné, ale logické.  Neznamená to ale, že tomu musíme podléhat. Tohle přece nejsou ty pravé Vánoce. Viďte, že ne? A teď vás o něco poprosím: zavřete oči, a zkuste si vzpomenout na své nejkrásnější vánoční svátky. Které to byly? Proč byly nejkrásnější? Kdo tam s vámi byl? Jak jste se tehdy cítili? A ještě jedna věc: potřebovali jste na to iPad?



Dnešní opruzi: muž se smradlavým cigárem na nástupišti. To je vždycky taková bezohlednost od těch sebevrahů, že nás do toho jejich umírání také zatahují. Nemůžou si s tou rakovinou jít někam jinam?

Dnešní andělé: ten ochrankář v Zaře, který v tom předvánočním shonu a šumu každého hezky pozdravil a usmál se na něj.

Přečtěte si další zápisky

Broskev a kašmír na naše zadnice

Bloumal jsem kolem regálů a vybíral mezi bílým, modrým a zeleným, mezi dvojvrstvým a třívrstvým, mezi jumbo a de luxe plus, hledaje nějaký ten velejemný. Vybíral jsem a přebíral, až mi padl do oka a následně i do košíku nóbl model deluxe-cashmere-peach-comfort-new-design. Což byl toaleťáček fajnový tak, že po jeho kašmírovém pohlazení s embosovaným logem vaše zadnice zavrní blahem a zázračně se rozvoní po broskvích. Nebo to tak alespoň podle obalu vypadalo. Vzal jsem jich balík bratru za dvě stovky. Vzal jsem úmyslně ten nejdražší a nejjemnější, protože už posledně jsem byl pochválen, že mám doma hlaďoulinký toaletní papírek. No a já si pochval cením, pamatuji si je, a jako dobře vycvičený pejsek dělám pak ten pochválený kousek zas a znova. A tak se mi teď v koupelně vyzývavě nakrucují v držáčku kašmír a broskev. Psal jsem dvě stovky? Necelé. Ptáte se, co je to dnes za peníze, a proč to vůbec zmiňuji? Tak to je dobrý dotaz. Protože za dvě stovky dnes už nedostanete skoro nic. Anebo...

Tichý dialog s vodovodní baterií

Z baterie v koupelně vyrazil úplně malinký vodotrysk. Zoufal jsem si, protože to bylo už potřetí. Holt výměna těsnění instalatérem amatérem. Stát se to před několika málo lety, měl bych chuť „opravit“ tu baterii spíše pořádným kladivem než hasákem. Naštěstí se pár věcí malinko změnilo, a tak jsem jen rezignovaně počítal, kolik sad těsnění mi ještě zůstalo. V tom najednou: „Crrr!“ Domovní zvonek. Za dveřmi stály dvě. Byly mladé, hezky oblečené, přiměřeně usměvavé a jediné co chtěly, bylo nabídnout mi asistenci na nejsprávnější cestě k Bohu. Nebo cestě k nejlepšímu Bohu, případně k jedinému pravému, už nevím přesně. Nebo alespoň letáček, kdybych si prý vzal. Hezky jsem poděkoval, nepřijal ani dobrou radu, ani náborovou tiskovinu, a raději jsem se zatnutými zuby vypařil zpět k fontáně. Jinak by měl Jehova své dvě svědkyně toho odpoledne poněkud uplakané. Dotáhl jsem závit a znovu vyzkoušel hlavní uzávěr vody. Miniaturní fontána opět vyzkoušela mé nervy, a měla se náramně čile k světu. Dal...