Přeskočit na hlavní obsah

O kulervoucích vánočních dojácích

Někdy mezi Černým pátkem a Štědrým večerem se odehrává jedna z největších každoročních bitev. Bitva o naše peněženky. Dobro, láska a štěstí jsou použity jako lis na prachy, který z nás vymáčkne pár korun navíc. Skoro se zdá, že stačí jen zaplatit. Ideálně onlajn, přinejhorším kartou. Zkrátka mávnete kouzelnou kreditkou a abraka-dabra, vánoční štěstí je tu! To jste nevěděli? Nevadí. Hlavně zaplaťte.


Mezi zbraně nejtěžšího kalibru všech kupčíků s Vánoci pak patří Dojemná Vánoční Reklama s Příběhem. Ideálně s „kulervoucím příběhem“, jak se kdysi nechala slyšet kolegyně – dáma, která své emoce jaktěživ nevyjádřila expresivněji, než s užitím slovíček „jejda“ nebo „jujky“. Holt i Popelky mají své dny. Dodnes nevím, co přesně si pod tím orgánobraním představit, ale má to značně, značně emotivní náboj. Zpět k Příběhu.

Obsazení typického Vánočního Dojáku je klasické. Vrazíte do něj jednu rodinu, pochopitelně „tradiční“, jen žádné experimenty, tohle je přeci vánoční Reklama, tedy i kdyby byl otec tak trochu děvkař a domácí násilník, a matka tak trochu alkoholička, budou to zkrátka bílí, hetero křesťané, tedy Máma, Táta a Děti. Ideálně dvě. Dvě Holčičky, neviňátka. Doplníme Seniorem, ideálně Dědou, ať je rodinka takřka komplet. Na druhé straně nepřeslazujeme, přeci jen ať je tam na pozadí jakési dramatično, tedy Dědou Osamoceným Vdovcem. A nakonec pak přijde Brand nebo rovnou Produkt; probůh hlavně nezapomenout na Produkt. To by bylo jako kokosové kuličky bez rumu a bez kokosu. Čím více Produktu letos prodáte, tím šťastnější Vánoce, to dá přeci rozum.

Vybavena tímto receptem, vrhla světoznámá firma Apple na svět svůj letošní Kulervoucí Vánoční Doják s Produktem. Máma-dcera, táta-zeť, dvě holčičky-vnučky, děda-vdovec a tablet iPad v roli Produktu. V hlavní roli, pochopitelně, vždyť nejde o nic menšího než o prachy. O moc a moc a moc peněz.

Kamera, klapka, akce! Tabletem táta i máma na střídačku utěšili dvě zpovykané holčičky v autě na letiště, v letadle i u Osamělého Dědy, za kterým se jich všech pět přihrnulo o Vánocích. Tablet, takový třetí rodič v domácnosti, ha-ha. A děda? Byl smutný, moc smutný. Chyběla mu Babička, která letošní Vánoce oslaví v nebíčku. Moc se mu po ní stýskalo a tak si podle scénáře několikrát vzorně upláknul a těžce povzdychnul, což vnučky přesně podle scénáře také moc rozesmutnilo. Naštěstí však měly geniální nápad. A iPad k tomu, samozřejmě. Ještě že ho měly. Dál příběh neprozradím, podívejte se sami a podle potřeby si můžete také upláknout dojetím či znechucením.

Zákon úspěšného kšeftu je jasný. Koupit můžeš, prodat musíš. Že si k tomu v roli prodejce vezmeš za rukojmí i Vánoce, je sice nepěkné, ale logické.  Neznamená to ale, že tomu musíme podléhat. Tohle přece nejsou ty pravé Vánoce. Viďte, že ne? A teď vás o něco poprosím: zavřete oči, a zkuste si vzpomenout na své nejkrásnější vánoční svátky. Které to byly? Proč byly nejkrásnější? Kdo tam s vámi byl? Jak jste se tehdy cítili? A ještě jedna věc: potřebovali jste na to iPad?



Dnešní opruzi: muž se smradlavým cigárem na nástupišti. To je vždycky taková bezohlednost od těch sebevrahů, že nás do toho jejich umírání také zatahují. Nemůžou si s tou rakovinou jít někam jinam?

Dnešní andělé: ten ochrankář v Zaře, který v tom předvánočním shonu a šumu každého hezky pozdravil a usmál se na něj.

Přečtěte si další zápisky

Fenomén retro: dřív bylo líp jen v naší hlavě

Skuhrání po starých zlatých časech začíná nabírat formu solidní online epidemie. Sbory fňukalů se pravidelně rozněžňují nad fotkami obalů podřadných čokolád z osmdesátek, zoufale uniformních sektorových kuchyní ze sedmdesátek či skenu jídelníčku ze smradlavého nádražního pajzlu z šedesátek. Ano, začali jsme vzpomínat a lačnit po všem, čemu jsme se ještě v devadesátkách smáli. Tedy všichni ne, ale lidí, toužících po minulosti, za poslední dvě dekády významně přibylo a neubývá. [1] Není pro jednoho lehké pochopit, proč falešnými vzpomínkami lžou sobě i druhým, ale pokusím se o to. Jedna věc je někdy si čas od času hezky zavzpomínat. Například na své dětství či mládí. Probrat staré fotky, vysvědčení, krabici se suvenýry z prázdnin, maturitní stužku, fotky dětí, když byly ještě malinké a kdo ví co ještě všechno pěkného. Pozitivní vzpomínky mívají obvykle pozitivní efekty. Celé to povzdychávání by mohlo být celkem fajn, pokud ale nedosáhne chorobného stadia. Například tehdy, když si necháte...

Neslyšíš přes sluchátka? Dostaneš přes držku.

Stalo se to letos v zimě, na cestě vlakem z Brna na sever Moravy. Mladý muž tehdy málem dostal, jak se říká, „po papuli“. V podstatě jen proto, že měl nasazená sluchátka. Avšak skutečně jen proto? Kořeny tohoto příběhu sahají až do druhé poloviny minulého století. Prvního července 1979 představila japonská firma SONY úžasné zařízení s názvem TSP-L2, které ovšem celý svět zná spíše jako Walkman... Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.