Přeskočit na hlavní obsah

O kulervoucích vánočních dojácích

Někdy mezi Černým pátkem a Štědrým večerem se odehrává jedna z největších každoročních bitev. Bitva o naše peněženky. Dobro, láska a štěstí jsou použity jako lis na prachy, který z nás vymáčkne pár korun navíc. Skoro se zdá, že stačí jen zaplatit. Ideálně onlajn, přinejhorším kartou. Zkrátka mávnete kouzelnou kreditkou a abraka-dabra, vánoční štěstí je tu! To jste nevěděli? Nevadí. Hlavně zaplaťte.


Mezi zbraně nejtěžšího kalibru všech kupčíků s Vánoci pak patří Dojemná Vánoční Reklama s Příběhem. Ideálně s „kulervoucím příběhem“, jak se kdysi nechala slyšet kolegyně – dáma, která své emoce jaktěživ nevyjádřila expresivněji, než s užitím slovíček „jejda“ nebo „jujky“. Holt i Popelky mají své dny. Dodnes nevím, co přesně si pod tím orgánobraním představit, ale má to značně, značně emotivní náboj. Zpět k Příběhu.

Obsazení typického Vánočního Dojáku je klasické. Vrazíte do něj jednu rodinu, pochopitelně „tradiční“, jen žádné experimenty, tohle je přeci vánoční Reklama, tedy i kdyby byl otec tak trochu děvkař a domácí násilník, a matka tak trochu alkoholička, budou to zkrátka bílí, hetero křesťané, tedy Máma, Táta a Děti. Ideálně dvě. Dvě Holčičky, neviňátka. Doplníme Seniorem, ideálně Dědou, ať je rodinka takřka komplet. Na druhé straně nepřeslazujeme, přeci jen ať je tam na pozadí jakési dramatično, tedy Dědou Osamoceným Vdovcem. A nakonec pak přijde Brand nebo rovnou Produkt; probůh hlavně nezapomenout na Produkt. To by bylo jako kokosové kuličky bez rumu a bez kokosu. Čím více Produktu letos prodáte, tím šťastnější Vánoce, to dá přeci rozum.

Vybavena tímto receptem, vrhla světoznámá firma Apple na svět svůj letošní Kulervoucí Vánoční Doják s Produktem. Máma-dcera, táta-zeť, dvě holčičky-vnučky, děda-vdovec a tablet iPad v roli Produktu. V hlavní roli, pochopitelně, vždyť nejde o nic menšího než o prachy. O moc a moc a moc peněz.

Kamera, klapka, akce! Tabletem táta i máma na střídačku utěšili dvě zpovykané holčičky v autě na letiště, v letadle i u Osamělého Dědy, za kterým se jich všech pět přihrnulo o Vánocích. Tablet, takový třetí rodič v domácnosti, ha-ha. A děda? Byl smutný, moc smutný. Chyběla mu Babička, která letošní Vánoce oslaví v nebíčku. Moc se mu po ní stýskalo a tak si podle scénáře několikrát vzorně upláknul a těžce povzdychnul, což vnučky přesně podle scénáře také moc rozesmutnilo. Naštěstí však měly geniální nápad. A iPad k tomu, samozřejmě. Ještě že ho měly. Dál příběh neprozradím, podívejte se sami a podle potřeby si můžete také upláknout dojetím či znechucením.

Zákon úspěšného kšeftu je jasný. Koupit můžeš, prodat musíš. Že si k tomu v roli prodejce vezmeš za rukojmí i Vánoce, je sice nepěkné, ale logické.  Neznamená to ale, že tomu musíme podléhat. Tohle přece nejsou ty pravé Vánoce. Viďte, že ne? A teď vás o něco poprosím: zavřete oči, a zkuste si vzpomenout na své nejkrásnější vánoční svátky. Které to byly? Proč byly nejkrásnější? Kdo tam s vámi byl? Jak jste se tehdy cítili? A ještě jedna věc: potřebovali jste na to iPad?



Dnešní opruzi: muž se smradlavým cigárem na nástupišti. To je vždycky taková bezohlednost od těch sebevrahů, že nás do toho jejich umírání také zatahují. Nemůžou si s tou rakovinou jít někam jinam?

Dnešní andělé: ten ochrankář v Zaře, který v tom předvánočním shonu a šumu každého hezky pozdravil a usmál se na něj.

Přečtěte si další zápisky

Tečka na konci věty působí nedůvěryhodně!

Bývala to jedna z mála jistot, kterou měl psaný text, a kterou zvládal i ten největší češtinářský tukan: na začátku věty píšeme velké písmeno a na jejím konci tečku. Jak prosté, jak snadné. Ovšem napsat tečku na konci věty je dnes, jak jsem se s překvapením dozvěděl, poněkud ošemetné. Jistá skupina lidí ji totiž považuje za nezdvořilou. Asi jako doposud vykřičník! Ten je však nově pro změnu výrazem až pozitivních emocí. Nevěříte? Pár dní nazpět jsem si potřeboval ověřit, za kterými typy vět se tečka psát nemusí. A co se nestalo? Místo jednoduchého pravidla se na mě sesypala snůška varování: „Tečka na konci věty dnes působí nedůvěryhodně.“ Po chvilce pátrání se vyjasnilo. Odkazy směřovaly víceméně k jednomu zdroji, studii Birminghamské univerzity, ve které výzkumníci zjistili, že u kratších a zejména pak jednoslovných odpovědí příslušníci generací Y+Z citlivě vnímají, zda zahrnují tečku.  Protože tečka se nepíše, ze vzhledu v online komunikaci je přeci jasné, že věta končí. Tečka je...

Chodník se v zimě nemyje, nečeše, ani se neholí

S blížící se zimou, náledím a sněhem přibývá kvalifikačních kol na olympijskou disciplínu „skluz na zadek s dvojitým Salchowem“. To si pak ve zlomku sekundy připomínáte lokaci kostrče a skrz rotující hvězdičky mžouráte na ceduli s výmluvou typu „Chodník se v zimě neudržuje“. Celý text najdete na mém profilu na Seznam Médium.