Vypadal trochu jako přerostlý včelí medvídek, kterému někdo ukradl černé pruhy. Zhruba metrákový, čtyřicetiletý včelí medvídek ve žluté mikině, která tak tak že zakrývala jeho povislý pivní břich. Medvídek s odřenou igelitkou z Alberta, ze které právě vylovil plechovku Starobrna. Loser jako když vyšije.
Na rozdíl od své loutkové předlohy si totiž Medvídek nijak neprozpěvoval, nepoletoval z květiny na květinu a nejevil takhle z dálky žádné zjevné známky spokojenosti nebo štěstí. To přeci poznáš i podle toho, že se (neúspěšně) snažil na perónu nakopnout holuba a samozřejmě podle toho, že v sedm ráno odvíčkoval první, a kdo ví jestli zrovna první, pivko.
Takhle se startuje den, když večer před tím těch pivek bylo příliš hodně (notorik amatér) nebo naopak příliš málo (pokročilý notorik). První notorická liga pak ráno rovnou nastartuje decákem něčeho s vyšším oktanovým číslem. Zkrátka pokud liješ už od božího rána, život se s tebou asi moc nemazlil. Nebo to ty ses nemazlil se životem?
Stál jsem si tam, Freudil si toho chudáka na dálku, analýzu mu dělal a promile mu měřil. A malinko nafoukaně děkoval Bohu, že už tolik let nekouřím, nepiju, nemám pupek, chodím do práce, píšu blogy, platím daně, všechno mi více – méně funguje ... teoreticky jsem tedy šťastný nad normu. Ne tak ještě nad jeho normu. A pak se Medvídek otočil směrem ke mně.
S jistou formou zvrácené elegance si odkrkl a usmál se. Naprosto bezelstně. To poznáš. Tam bylo všechno. Přesněji nebyl tam vůbec žádný problém, žádný stres, žádný tlak. Naopak jsem tam zahlédl, a to přísahám, maličký, kratičký, ale naprosto autentický pocit štěstí.
V ten okamžik byl Medvídek králem světa. Nevydrželo mu to pravda moc dlouho, ale byl. Na ten maličký moment byl. Zažil Úžasný Pocit Klidu a Štěstí. Někteří ho nezažijeme, jak je život dlouhý. Protože nechceme nebo neumíme nebo ani nevíme, že bychom mohli. Ale Medvídek, ten mohl, uměl a chtěl. Král.
Dnešní opruzi: lichožrout v mém koši na prádlo. Vypasený, tučný lichožrout. Grrr.
Dnešní andělé: Seduo.cz a jeden jejich online kurz, o kterém jsem tušil, že ho chci a potřebuji, jen jsem nevěděl, že vůbec je. A pak, v pravý čas, se objevil. Super, díky.
Na rozdíl od své loutkové předlohy si totiž Medvídek nijak neprozpěvoval, nepoletoval z květiny na květinu a nejevil takhle z dálky žádné zjevné známky spokojenosti nebo štěstí. To přeci poznáš i podle toho, že se (neúspěšně) snažil na perónu nakopnout holuba a samozřejmě podle toho, že v sedm ráno odvíčkoval první, a kdo ví jestli zrovna první, pivko.
Takhle se startuje den, když večer před tím těch pivek bylo příliš hodně (notorik amatér) nebo naopak příliš málo (pokročilý notorik). První notorická liga pak ráno rovnou nastartuje decákem něčeho s vyšším oktanovým číslem. Zkrátka pokud liješ už od božího rána, život se s tebou asi moc nemazlil. Nebo to ty ses nemazlil se životem?
Stál jsem si tam, Freudil si toho chudáka na dálku, analýzu mu dělal a promile mu měřil. A malinko nafoukaně děkoval Bohu, že už tolik let nekouřím, nepiju, nemám pupek, chodím do práce, píšu blogy, platím daně, všechno mi více – méně funguje ... teoreticky jsem tedy šťastný nad normu. Ne tak ještě nad jeho normu. A pak se Medvídek otočil směrem ke mně.
S jistou formou zvrácené elegance si odkrkl a usmál se. Naprosto bezelstně. To poznáš. Tam bylo všechno. Přesněji nebyl tam vůbec žádný problém, žádný stres, žádný tlak. Naopak jsem tam zahlédl, a to přísahám, maličký, kratičký, ale naprosto autentický pocit štěstí.
V ten okamžik byl Medvídek králem světa. Nevydrželo mu to pravda moc dlouho, ale byl. Na ten maličký moment byl. Zažil Úžasný Pocit Klidu a Štěstí. Někteří ho nezažijeme, jak je život dlouhý. Protože nechceme nebo neumíme nebo ani nevíme, že bychom mohli. Ale Medvídek, ten mohl, uměl a chtěl. Král.
Dnešní opruzi: lichožrout v mém koši na prádlo. Vypasený, tučný lichožrout. Grrr.
Dnešní andělé: Seduo.cz a jeden jejich online kurz, o kterém jsem tušil, že ho chci a potřebuji, jen jsem nevěděl, že vůbec je. A pak, v pravý čas, se objevil. Super, díky.