Přeskočit na hlavní obsah

Dům o tisíci pokojích

Čas od času se mi o něm zdá a je to jediný sen, který se mi už léta vrací. Procházím se širokými koridory i úzkými chodbičkami, jezdím prosklenými výtahy nebo šlapu po strmých schodištích a někdy se v něm prostě jen vznáším. Malounko, jen těsně nad podlahami.



Někdy před něčím utíkám a schovávám se v oprýskaných sprchách, které tvoří spletité labyrinty. Zatím mě nic nechytilo. Stále však v tom domě něco hledám a někdy i nalézám. Osamocené děti, přízraky, slavné osobnosti, naprosto cizí lidi i blízké, co mě už opustili.

Bizarní obrazy střídají poklidné scény a občas mi v tom snu proběhne myslí něco zajímavého jen proto, abych o to vzápětí přišel. Myslím, že ten dům je můj život a mým cílem je najít v jednom z pokojů jeho tajemství. Pracné? Marné? Je to o moc lepší, než kdybych v něm měl umýt všechna okna.


Dnešní opruzi: tři tchoříci, kteří se mnou sdíleli vlakové kupé.

Dnešní andělé: přítel S., protože mne přesvědčil, že více je někdy více.

Přečtěte si další zápisky

Broskev a kašmír na naše zadnice

Bloumal jsem kolem regálů a vybíral mezi bílým, modrým a zeleným, mezi dvojvrstvým a třívrstvým, mezi jumbo a de luxe plus, hledaje nějaký ten velejemný. Vybíral jsem a přebíral, až mi padl do oka a následně i do košíku nóbl model deluxe-cashmere-peach-comfort-new-design. Což byl toaleťáček fajnový tak, že po jeho kašmírovém pohlazení s embosovaným logem vaše zadnice zavrní blahem a zázračně se rozvoní po broskvích. Nebo to tak alespoň podle obalu vypadalo. Vzal jsem jich balík bratru za dvě stovky. Vzal jsem úmyslně ten nejdražší a nejjemnější, protože už posledně jsem byl pochválen, že mám doma hlaďoulinký toaletní papírek. No a já si pochval cením, pamatuji si je, a jako dobře vycvičený pejsek dělám pak ten pochválený kousek zas a znova. A tak se mi teď v koupelně vyzývavě nakrucují v držáčku kašmír a broskev. Psal jsem dvě stovky? Necelé. Ptáte se, co je to dnes za peníze, a proč to vůbec zmiňuji? Tak to je dobrý dotaz. Protože za dvě stovky dnes už nedostanete skoro nic. Anebo...
Celý článek »

Tichý dialog s vodovodní baterií

Z baterie v koupelně vyrazil úplně malinký vodotrysk. Zoufal jsem si, protože to bylo už potřetí. Holt výměna těsnění instalatérem amatérem. Stát se to před několika málo lety, měl bych chuť „opravit“ tu baterii spíše pořádným kladivem než hasákem. Naštěstí se pár věcí malinko změnilo, a tak jsem jen rezignovaně počítal, kolik sad těsnění mi ještě zůstalo. V tom najednou: „Crrr!“ Domovní zvonek. Za dveřmi stály dvě. Byly mladé, hezky oblečené, přiměřeně usměvavé a jediné co chtěly, bylo nabídnout mi asistenci na nejsprávnější cestě k Bohu. Nebo cestě k nejlepšímu Bohu, případně k jedinému pravému, už nevím přesně. Nebo alespoň letáček, kdybych si prý vzal. Hezky jsem poděkoval, nepřijal ani dobrou radu, ani náborovou tiskovinu, a raději jsem se zatnutými zuby vypařil zpět k fontáně. Jinak by měl Jehova své dvě svědkyně toho odpoledne poněkud uplakané. Dotáhl jsem závit a znovu vyzkoušel hlavní uzávěr vody. Miniaturní fontána opět vyzkoušela mé nervy, a měla se náramně čile k světu. Dal...
Celý článek »