Přeskočit na hlavní obsah

Dům o tisíci pokojích

Čas od času se mi o něm zdá a je to jediný sen, který se mi už léta vrací. Procházím se širokými koridory i úzkými chodbičkami, jezdím prosklenými výtahy nebo šlapu po strmých schodištích a někdy se v něm prostě jen vznáším. Malounko, jen těsně nad podlahami.



Někdy před něčím utíkám a schovávám se v oprýskaných sprchách, které tvoří spletité labyrinty. Zatím mě nic nechytilo. Stále však v tom domě něco hledám a někdy i nalézám. Osamocené děti, přízraky, slavné osobnosti, naprosto cizí lidi i blízké, co mě už opustili.

Bizarní obrazy střídají poklidné scény a občas mi v tom snu proběhne myslí něco zajímavého jen proto, abych o to vzápětí přišel. Myslím, že ten dům je můj život a mým cílem je najít v jednom z pokojů jeho tajemství. Pracné? Marné? Je to o moc lepší, než kdybych v něm měl umýt všechna okna.


Dnešní opruzi: tři tchoříci, kteří se mnou sdíleli vlakové kupé.

Dnešní andělé: přítel S., protože mne přesvědčil, že více je někdy více.

Přečtěte si další zápisky

Zdražujte si, ale nedělejte z nás blbce

Míval jsem tuze v oblibě čistič skel, který byl levný a účinný. Fungoval krásně, přičemž celá jeho alchymie spočívala v tom, že měl správný poměr vody a lihu. Ano, to je vše. Mezi nejlépe hodnocené čističe skel na trhu patří ty, které jsou složeny výhradně z vody a lihu. Recept je snadný: na jeden kýbl vody jedna flaška denaturáku a po lžičce tajných ingrediencí na barvu a vůni. Protřepat, zamíchat, cenu surovin vynásobit pěti až deseti, podle barevnosti etikety, a šup s tím na regály.  Leta jsem ho kupoval, když byl v akci tak křečkoval zásoby, a náramně si ho pochvaloval. Až do včerejška. To jsem se po dlouhé době stavil v kamenném obchodu s tím, že naberu dalších pár litrů. Nakonec jsem vzal jeden jediný. Cena kouzelného čističe se totiž od posledně vyhoupla nahoru bratru o polovinu, na rozdíl od mé výplaty. Přípravek, pravda, doznal jistých změn a vylepšení. Například už není modrý, ale čirý. To by vysvětlovalo ten nový přídomek „natural“ a čtyřlístky kolem. Jednoduše z receptu...

Broskev a kašmír na naše zadnice

Bloumal jsem kolem regálů a vybíral mezi bílým, modrým a zeleným, mezi dvojvrstvým a třívrstvým, mezi jumbo a de luxe plus, hledaje nějaký ten velejemný. Vybíral jsem a přebíral, až mi padl do oka a následně i do košíku nóbl model deluxe-cashmere-peach-comfort-new-design. Což byl toaleťáček fajnový tak, že po jeho kašmírovém pohlazení s embosovaným logem vaše zadnice zavrní blahem a zázračně se rozvoní po broskvích. Nebo to tak alespoň podle obalu vypadalo. Vzal jsem jich balík bratru za dvě stovky. Vzal jsem úmyslně ten nejdražší a nejjemnější, protože už posledně jsem byl pochválen, že mám doma hlaďoulinký toaletní papírek. No a já si pochval cením, pamatuji si je, a jako dobře vycvičený pejsek dělám pak ten pochválený kousek zas a znova. A tak se mi teď v koupelně vyzývavě nakrucují v držáčku kašmír a broskev. Psal jsem dvě stovky? Necelé. Ptáte se, co je to dnes za peníze, a proč to vůbec zmiňuji? Tak to je dobrý dotaz. Protože za dvě stovky dnes už nedostanete skoro nic. Anebo...